Historie, dějiny

Podepisování příspěvků: anonymní příspěvky nebo ty, které v poli jména/přezdívky budou mít titulek nebo jiný text, mohou být smazány. Příspěvky s nakopírovaným delším obsahem, který je dostupný na jiném místě, mohou být také smazány – v takovém případě uvádět pouze odkaz, případně pár vět, nikoliv celý text systémem copy&paste. První komentář nového uživatele se zobrazí až po schválení, další již hned.

 Obnoviť

  1. Česká republika má podle senátora Iva Valenty usilovat o vrácení části českých korunovačních klenotů z Rakouska.
    Gotické žezlo a jablko z korunovačních klenotů Království českého jsou uloženy ve Vídni spolu s českým kurfiřstským pláštěm od 30ti lete valky.
    Právo řádné držby klenotů Habsburkům zaniklo sesazením z českého trůnu v listopadu 1918 a majetek přešel na Československou a následně na Českou republiku. Koudelka připomněl, že Rakousko se dodnes platnou saintgermainskou mírovou smlouvu ze září 1919 zavázalo Československu k vydání listin a věcí, které má v držení a patřily zemským úřadům, Království českému, Markrabství moravskému a Vévodství slezskému.
    https://zpravy.idnes.cz/iniciativa-korunovacni-klenoty-rakousko-ivo-valenta-dopis-milos-zeman-1n1-/domaci.aspx?c=A181017_140248_domaci_kop

    Odpověď
    • Oracle 911 17.10.2018 o 17:22

      Obnovená ČSR bude nadradená Rakúsku, a Rakúsko bude hrať 2. alebo 3. husle vo V4+…

      Odpověď
      • Co sa tyka obnovenia CSR vidim este dosp problematicky riadiace kadre v CR. Povedal by som ye SR je v pohode ale to CR je uplna katastrofa. Opravte ma ak sa mylim ale zatial to nemoze fungovat. Neviem co sa najprv musi stat ale nieco ano.

        Odpověď
        • Myslím že nemáš pravdu mám veľa priateľov Slovákov, niektorí majú dvojaké občianstvo , ktorý sú zamestnaný v štátnych správach, pomali ich tak dostávajú, to mám priamo od kamarátky , ktorá tiež pracuje v Prahe. Pred rokom bola na jednom oddelení len ona a teraz sú už tri.

          Odpověď
        • Oracle 911 17.10.2018 o 18:26

          Koncom minulého alebo začiatkom roka som povedal, že ČR má dosť kvalitných kádrov pre seba, ale nemá dosť na to aby sa mohol stáť centrom Európy a my budeme im musieť vypomôcť. A AZ mi to potvrdil(a?).

          Odpověď
          • Nevím, do jaké míry je globální zákulisí šťastné ze sílící podpory integračních procesů na půdorysu ČSR. Ale zjevně si buduje silnou pojistku právě v ČR v podobě věčně „opoziční a kosmopolitní “ Prahy a v ní systematicky udržovaného kukaččího vejce. ČR je silně konceptuálně rozdělená a zákulisí si to také pečlivě udržuje . To není můj útok na Prahu. Prožil jsem v ní více než 50 let . Ale právě komparace a absence sentimentu mě vede k tomuto pohledu.

            Odpověď
            • Hypoteticky – globální zákulisí nebo stále silní neocons v Praze

              Odpověď
            • Oracle 911 17.10.2018 o 20:43

              Možnosť to je, ale z jednej strany väčšina Čechov nemá problémy so Slovákmi a z druhej strany ak sa Praha príliš informačne izoluje od zbytku ČR resp. ČSR, tak sa celá vec rúca. A ako sa zdá to sa práve deje lebo sa stáva baštou „kaviarne“, ale na druhú stranu prebieha sa očista a obroda Česka a to znamená, že Praha sa síce stane centrom Európy ale takým spôsobom, že to GP za klobúk nestrčí.

              Odpověď
              • taky to tak vnímám. Kosa Pražské kavárny padla na kámen a velmi velmi rychle se tupí. A protože na tu kosu pořád někdo tlačí dál, výsledkem bude čistka v Praze.

                Mimochodem, ad komunální volby:
                všimli jste si toho báječně těsného výsledku v Praze? To k čemu to zákonitě vede a i nadále povede je to že se žraloci roztrhají navzájem. Každý z nich má v této situaci zálusk na kormidlo, a každý je do jisté míry oprávněn mít na něj zálusk. Tohle volební období bude pro Pražské „šmejdy“ masakr.

                Odpověď
      • Přesně, zahrnutí rakouska je spíš jen geografická nutnost, a také se bude hodit jako buffer pro uprchnuvší němce, až to zapádní evropě bude k nevydržení.
        A možná ho do V4 gp tlačí i jako ono pověstné jablko sváru, aby si jinak slovanská V4 moc nevyskakovala..

        Odpověď
    • tohto roku na jar boli na južnom SK vystavované madarske korunovačne klenoty,boli okolo toho aj také slávnosti a tak,a boli vystavené aj v kostole,žena sa bola na ne pozret a bola ohromená aka silná energia z nich išla.Ked ich priniesli do kostola prestalo pršat a vyslo slnko…no obávam sa že juh SK moze pripadnut pod madarsku korunu

      Odpověď
      • Oracle 911 17.10.2018 o 20:30

        Prvá vec, boli to uhorské korunovačné klenoty.
        Druhá vec, tamojší Maďari si pamätajú, že maďarská nadvláda nie je med lízať.

        Odpověď
        • No nemyslim si ze by si to pamätali prave takto…druha vec koho bude zaujimat co si zrovna oni ako obcania pamätaju? Viktorovi by to bolo asi jedno a doma by zato pozbieral body.vsetci madari ktorych som kedy stretol(a bolo ich dost )stale snivaju svoj sen o velkom uhorsku…dokonca podaktori nosia nalepky na autach kde je mapa noveho madarska a na severe maju za suseda polsko.severnu hranicu by mala tvorit rieka poprad.

          Odpověď
          • Maco o 19:43 je iny maco….kolko nas tu je?:-)

            Odpověď
          • Oracle 911 17.10.2018 o 22:46

            A v mojej rodine je dosť takých, ktorí nemajú v láske Viktora. Podotýkam tí, ktorí vylepili na svoje auto mapu veľkého Uhorska sú na 99% z Maďarska.

            Odpověď
            • Ano,s tymi percentami mas pravdu

              Odpověď
              • Kedysi davno tusim to bol janos kadar povedal „najskor som madar a az potom komunista“no a u tych nasich spoluobcanov z juhu je to tak isto. Najskor su madari a az potom obcania SR.a ked madarsko zavola…

                Odpověď
                • su sucastou kulturneho naroda madarov, potom su sucastou politickeho naroda- Slovakov. ja sa domnievam ze tak je to spravne, slovaci v srbsku snad to same

                  Odpověď
                  • ibaze ten narod madarsky je celkom tazko dokazatelna vec-vacsinu svojich dejatelov maju prebratych od slovakov,chorvatov,srbov,slovincov ale aj generalov od rumunov,francuzov,talianov atd
                    madarska slachta su iba lokalny poverenci na spravovanie uzemia od vyssich stavov co politicky tiez neboli madarske :D habsburgovci a podobne linie boli europske velke rody ktore mali chapadla vsade
                    a madarmi sa s radostou stavali vsetci ti ktorim za to slubili urcite vyhody-podu,odpustky z dani atd
                    velku moc vtedy mala aj cirkev a ani ta tu nebola madarska, cirkevny liturgicky jazyk bola stale latincina aj knihy sa pisali po latinsky
                    cely madarsky narod v zmysle prichodu a usadenia sa v panonii je ciry nezmysel jednak tomu vypoveda DNA ktora je europska vacsinovo slovanska a jazyk ktory je nejaky azijsky a s ugrofinstinou je tiez velmi vzdialeny, madarcina ma tolko prebratych slov a umelovyrobenych ze sa skor podoba na esperanto ako na nejaky jazyk s historiou
                    takze mozme iba hadat kto stvoril tento narod a usadil ho v strednej europe na pomyselny piedestal a 10 milionov ludi je z toho potom tazko pomotanych
                    aby ste nehovorili ze dristam do vetra tu mam odkaz na pracu od madarskych vedcov ohladom neazijskeho povodu madarov:
                    https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/j.1469-1809.2008.00440.x

                    Odpověď
                • Oracle 911 17.10.2018 o 23:38

                  Tak uvidia vztýčený prst…

                  Odpověď
  2. Apoštolé Slovanů Cyril a Metoděj očima kněze. Velmi zajímavá přednáška prof. Petra Piťhy, poukazující na zásadní význam Velké Moravy v globální politice před 1150 lety.
    https://www.youtube.com/watch?v=ft_KqM8N6wg

    Odpověď
    • Tak zásadní význam, že ji raději umlčeli

      Odpověď
      • … ako hovoris, vypocula som to cele…netreba zabudat ze je to katolicky knaz, vidno ze pan profesor je clovek velmi dobreho vzdelania a socialnej pozornosti a tak je jeho fabulacia v mnohych oblastiach velmi vychytrala a akoby povedana len tak mimochodom…

        Odpověď
  3. Mart’as 10.10.2018 o 13:11

    Benátky založili slovanské kmene Venétov ..

    https://www.biosferaklub.info/benatky-zalozili-slovanske-kmene-venetov/#more-20803

    Kdyz jsem poprve cetl „Chronologicko-esoterická analýza rozvoje současné civilizace“ od Sidorova, rikal jsem si, ze to je az neskutecne. Ale posledni dobou narazim cim dal vice na clanky podporujici to, co se ve zminene knize pise. A presvedcuji me prave ty odkazy na davno vydane knihy ( pred 100 a vice lety), fotografie ,mapy, pomniky s datumem 7000 a vice, atd…
    Snad to souvisi s prechodem do „nove éry“ ve znameni vodnare, ci ve znameni vlka , ze vyplouvaji na povrch pravdive informace,ktere nuti cloveka ( bohuzel ne kazdeho) se hluboce zamyslet nad dosavadnim poznanim o nas samotnych.

    Odpověď
    • Koncem sedmdesátých let jsem četla v časopise „Věda a život“ článek , že italští historici opublikovali studie o tom, že v některých výše položených italských vesnicích lidé ještě zcela nedávno hovořili na slovanském jazyce, který byl nejblíže chorvatskému.

      Odpověď
  4. Přeložila jsem kousek článku o Mnichovu z odkazu http://munich.rusarchives.ru/myunhenskiy-sgovor-istoricheskaya-realnost-i-sovremennye-ocenki
    Mnichovské spiknutí – historická skutečnost a současné hodnocení
    Мnichovská konference čtyř mocností – Velké Británie, Německa, Itálie a Francie, která se konala ve dnech 29-30. září 1938, se stala vrcholem politiky tolerování Hitlerovy agrese, té politiky, která vedla k rozpoutání 2. světové války.
    Jak je známo, nacistické Německo se nespokojilo s těmi územními zisky, které jí byly poskytnuty v Mnichově. V březnu 1939 části wehrmachtu vstoupily do Prahy, Československo bylo rozděleno a ztratilo svou nezávislost. Byl vytvořen „protektorát Čechy a Morava“ v čele s německým místodržícím, byl vytvořen loutkový Slovenský štát, území Zakarpatské Ukrajiny bylo začleněno do Maďarska.
    Dalším objektem agrese se stalo Polsko, které se samo do té doby účastnilo rozdělování Československa anektováním části Těšínska. Od března 1939 se Polsko nacházelo v té samé situaci, ve které se nacházelo Československo po obsazení Rakouska Německem: pokud mohla dříve vojenská hrozba přijít ze severu a ze západu, nyní se objevila hrozba i z jihu. Vedení Hitlerovské říše provádělo důsledně svou strategii „rozfázované“ agrese, když se vypořádávalo se svými protivníky po jednom. Anglie a Francie, které předaly Československo agresorovi na roztrhání, neposkytly žádnou pomoc svému spojenci – Polsku, když se 1. září 1939 stalo další obětí Hitlera. Vymezily se oficiálním vyhlášením války Německu, aniž by podnikly proti němu nějakou aktivní vojenskou akci. Začala tzv. „podivná válka“, během níž chování západních elit odhalilo , že jejich hlavním nepřítelem není Hitlerovské Německo, ale Sovětský Svaz.
    Mnichovská politika pokračovala, což vedlo nakonec k vojenské porážce a okupaci Francie; velmi reálně vypadalo, že dojde k obsazení Velké Británie. Teprve důrazné odmítnutí této politiky, mobilizace všech antifašistických sil a vytvoření antihitlerovské koalice, které nastalo po útoku Německa na Sovětský Svaz a po začátku Velké Vlastenecké války – teprve toto zachránilo svět před „hnědým morem“. Krach mnichovské politiky nastolil i otázky formálního vyhlášení neplatnosti Mnichovské dohody z roku 1938, která otevřela cestu k rozdělení a likvidaci Československa.
    Největší manévrování v této otázce prováděla vláda Spojeného království, více rozhodněji působilo vedení bojující Francie v čele s generálem de Gaullem a nová vláda Itálie po její kapitulaci také odsoudila Mnichovskou dohodu, jejímž jedním z iniciátorů byl svržený duce Mussolini. Nejdéle ze všech udržovala nejednoznačný postoj k Mnichovské dohodě vláda Spolkové Republiky Německa. Až v roce 1974 smlouva mezi SRN a Československem ukončila historii Mnichova, která se začala v září 1938.
    Čím začaly tyto události, resp. co tomu předcházelo?
    Za výchozí bod lze považovat projev Hitlera na schůzce s vedením ozbrojených sil a diplomatické služby 5. listopadu 1937. Jak píše jeho známý životopisec, anglický historik Ian Kershaw, právě tehdy „ dostali němečtí velitelé poprvé jasnou představu o myšlenkách Hitlera ohledně pravděpodobného času a okolností německé expanze proti Rakousku a Československu“ [1].
    Jak vyplývá ze záznamu průběhu setkání, provedeného plukovníkem F.Hossbachem, jedním z pobočníků Hitlera, který popsal Anglii a Francii jako „úhlavní nepřátele“ Německa a prohlásil, že „naším prvním úkolem musí být rozdrcení současně Čech a Rakouska“; při tom vůdce považuje za velmi pravděpodobné, že Anglie a také pravděpodobně i Francie již tajně odepsaly Československo a souhlasily s tím, že Německo někdy tento problém vyřeší“[2].
    Ve skutečnosti, Hitler ohlásil právě ten scénář, který se za necelý rok realizoval v Mnichově. Někteří západní historici zpochybňují pravost výroků Hitlera na tomto zasedání s tím, že tento záznam, známý jako „memorandum Hossbacha“, není oficiálním protokolem setkání a byl vytvořen dodatečně o několik dní později, částečně podle paměti a že nebyl vyhodnocen a verifikován Hitlerem. Předpokládá se také, že tento dokument, poprvé představený veřejnosti americkým zástupcem na Norimberském procesu, prošel nějakými „úpravami“ ze strany právníků v USA, kteří pracovali na obvinění. Existuje i taková verze, že němečtí vojenští zástupci buď nebrali Hitlerovy výroky vážně nebo byly proti, což vyvolalo u něj hněv a tím se vysvětluje jeho neochota seznámit se s dokumentem sestaveným jeho pobočníkem. Z textu „memoranda Hossbacha“ opravdu vyplývá, že zástupci wehrmachtu vyjádřili pochybnosti o tom, že Francie a Anglie „již odepsaly “ Československo, že poukazovali na „odolnost českých opevnění“, které „velice ztíží náš útok“. Ať je to jak chce, tyto pochybnosti jim nebránily znovu upravit plány operace wehrmachtu: pokud dříve vycházely z úkolů obrany československo-německé hranice „v případě války s Francií“, tak nyní šla řeč o vedení „útočné války proti Československu s cílem úspěšného řešení problému životního prostoru pro Německo, a to i v podmínkách, pokud je ta či ona velká mocnost vystoupí proti nám“[3]

    Odpověď
    • Pokračování
      Pokud mluvíme o tom, že skutečné události pokračovaly do značné míry podle scénáře Hitlera, není třeba tato tvrzení absolutizovat. V „memorandu Hossbacha“ je zaznamenána jeho „předvídavost“, že v r. 1938 začne francouzsko-anglicko-italská válka“, že možnost „vojenské intervence Ruska“ (v případě německé agrese) je „více než pochybným“ faktorem – „vzhledem k pozici Japonska“. To vše se ukázalo jako neopodstatněná spekulace. Ale z jiného hlediska realita dokonce předčila jeho očekávání: Rakousko bylo anektováno ne cestou vojenského „rozdrcení“, které mělo probíhat současně se stejnou akcí v ČSR, ale již dříve a jiným způsobem – cestou anšlusu s pomocí „páté kolony“. Stejným způsobem se mělo postupovat proti Československu.
      Při tom byla maximálně a celkem úspěšně využita nevyřešená národnostní otázka, kterou Československo zdědilo po Habsburské říši. Na začátku dvacátých let 20.století tvořilo z 13,6 milionů občanů nově vzniklého státu české obyvatelstvo méně než polovinu (6,6 mil.); druhou největší etnickou skupinou byli Němci (3,2 mil.), pak následovali Slováci (2 mil.), Maďaři (0,7 mil.), Rusíni žijící na Zakarpatské Ukrajině (0,5 mil), Židé (300 tisíc), Poláci (100 tisíc), a také zástupci dalších národnostních menšin – Chorvaté, cikáni a další. Období mezi vyhlášením Československé republiky 28. října 1918 a podpisem Saintgermainské mírové smlouvy 10. září 1919 bylo narušeno konfliktem mezi zástupci německé diaspory, z nichž mnozí vyjádřili přání stát se součástí Rakouska, a centrální vládou, která proti nim použila vojenskou sílu. Hlavní roli v německém odporu hrála místní Sociálně demokratická strana, která vznikla v roce 1919 sloučením stranických organizací Moravy, Čech a Sudetského Slezska. Pouze asi v polovině dvacátých let bylo dosaženo jakéhosi usmíření mezi německými politickými silami a pražskými orgány. Nicméně s nástupem světové hospodářské krize se staly rozpory intenzivnější, včetně národnostních otázek.
      Míra nezaměstnanosti v Sudetské oblasti přesáhla celostátní průměr (1/3 pracovní síly proti 1/5 v zemi). Sudetoněmečtí sociální demokraté ( DSAP ) v čele s jejich novým předsedou Wenzelem Jakschem se snažili vytvořit spolu s Německou křesťansko-sociální stranou (DCV) a Svazem zemědělců (Bund der Landwirte, BdL) společnou platformu v boji za národní rovnoprávnost v rámci stávající státní struktury ( používání německého jazyka v státních institucích, přijetí Němců do místní správy, dotace německým podnikatelům ) a dokonce provedli řadu hromadných akcí na obranu těchto požadavků. Nicméně stále zaostávali za svými soupeři v německy mluvící diaspoře, kteří vystupovali s radikálnějšími požadavky. Řeč je o Sudetoněmecké straně (SDP) v čele s Konrádem Henleinem, která se stala tou „pátou kolonou“, kterou Hitler využil pro vnitřní roztrhání Československa a vytvoření vhodného mezinárodního pozadí pro anexi.

      Historie vzniku SDP se datuje k roku 1918 , když ještě v rámci habsburské monarchie byla založena organizace pod názvem “ Německá národně socialistická strana dělnická “ (DNSAP). Je pravděpodobné, že právě toto slovní spojení se stalo vzorem pro Hitlera při konečném výběru názvu pro svou stranu (rozdíl byl pouze v pořadí slov a písmen ve zkratce: NSDAP místo DNSAP). V Československu byla DNSAP v roce 1932 zakázána, ale 1. října 1933 byla obnovena pod názvem „Sudetoněmecká vlastenecká fronta “ a od dubna 1935 přijala název – „Sudetoněmecká strana“. Ve volbách v květnu téhož roku získala SDP 63% hlasů sudetských Němců a počet voličů sociálních demokratů, DCV a BdL se snížil o více než polovinu. Po rakouském anšlusu 13. března 1938 oznámilo vedení DCV a BdL rozpuštění jejich stran a připojení se k SDP; jedinou politickou silou mezi sudetskými Němci představující demokratickou alternativu k henleinovcům, zůstali sociální demokraté, kteří však stále více ztráceli na popularitě.

      Jak vysvětlit tento posun v postojích a politické orientaci sudetských Němců? Voroněžský historik S. V. Kretinin označil faktor chybějící jednoty a ztráty orientace ve vedení Sudetoněmecké sociální demokracie jako jednu z příčin její politické neúčinnosti: stoupenci bývalého předsedy Ludwiga Czecha přijali jeho odstranění z vedení jako antisemitskou akcii a intrikovali proti Jakschovi a Jaksch se zase snažil navázat, ale marně, kontakt s osobami z prostředí Henleina[4]. Je pravděpodobné, že tyto složité procesy mezi Sudetoněmeckými sociálními demokraty hrály určitou negativní roli, ale ne hlavní. Zásadní význam měla obrovská výhoda SDP v materiálním zajištění, způsobená tím, že od r. 1934 začala přijímat velké finanční injekce ze strany Německa.

      Odpověď
      • Díky.

        Odpověď
      • IMHO tendenční článek ruského podpinďose, který se snaží svalit vinu za rozpoutání 2. světové války pouze na Němce.
        Autor nebere v úvahu podporu, které se dostalo Hitlerovi od celé Evropy. Záměrně píšu od celé Evropy, protože neznám evropský stát, který by Hitlerovi podporu neposkytoval.

        Odpověď
        • Oracle 911 5.10.2018 o 19:18

          Nepoznáš lebo neexistuje.

          Odpověď
        • To není celý článek, jen několik odstavců.

          Odpověď
        • Jak už ti napsali jiní, je to jen část článku. Začala jsem to překládat, ale je to hodně dlouhé, takže to bude trvat. Pokud by se chtěl někdo přidat?

          Odpověď
      • popolvár 9.10.2018 o 18:59

        JanaK, úprimná vďaka za preklad. Tento článok znova oživil úvahy, či by predsa len nebolo lepšie odoprieť Mníchovský diktát a ako by to dopadlo. V minulých debatách som poukazoval na to, že je potrebné brať do úvahy nielen hrozbu zo strany Nemecka, ale aj predovšetkým Poľska a Horthyovského Maďarska. Z tebou preloženého článku vyplýva, že Poľsko, ak by bola akceptovaná pomoc ZSSR, by bolo eliminované a Maďarsko by si to asi riadne rozmyslelo. Takisto odpoveď na otázku, kadiaľ by pomoc zo ZSSR prešla k nám, je zodpovedaná.

        Mne stále niečo vo vnútri nahovára, že sa z hľadiska možného budúceho vývoja uskutočnila, najmä čo sa týka budúcnosti českého a slovenského národa, tá najlepšia varianta. Ak by sa naše územia stali tým najzaťaženejším celoeurópskym bojiskom a najmä pri sile a početnosti nemeckého letectva (naše dvojplošníky by asi neboli rovnocenným protivníkom nemeckej Luftwaffe), asi by nás veľa nezostalo…
        Ale kto ho vie, ako by to bolo – možno by fakt Hitler dostal hneď v úvode „na frak“ a ak aj nie, isto to postavenie sa agresorovi v 1938 by sa pozitívne podpísalo na hrdosti a národnom sebavedomí našich národov.
        Otázkou je, ako by sa potom zachovalo Francúzsko a Anglicko, či by nevstúpili do koalície s Nemeckom.

        Odpověď
        • Oracle 911 9.10.2018 o 19:40

          Podľa jedného článku, my sme mali lepšie stíhačky ako Messerschmitt.

          Odpověď
          • Avia B.35, jak jsem tu nedávno dával?

            http://www.vodaksb.eu/diskuse/mimo-tema/comment-page-58/#comment-165370

            Tak nějak si teď říkám, že kdybychom se bránili, klidně to mohlo dopadnout takto:
            https://youtu.be/jqIHb51gitE?t=186

            Odpověď
          • popolvár 9.10.2018 o 20:43

            neboli lepšie, boli to už dobe nezodpovedajúce dvojplošníky, a ten prototyp Avie prišiel neskoro – skúšal sa až počas obdobia Mníchovskej zrady.

            Odpověď
            • Oracle 911 9.10.2018 o 20:58

              Mal som na mysli práve túto Aviu, a keby sa rozhodlo bojovať, tak boli zaradené do výzbroje…

              Odpověď
              • Ne, to by se bohužel nestihlo. A navíc nebyly lepší než Messerschmitty, byly tak maximálně srovnatelné.

                Odpověď
                • Oracle 911 19.10.2018 o 14:13

                  Ako to bolo s Mustangom a Britskými lietadlami?

                  Odpověď
    • Pokračování
      Určitou roli hrála i podpora Henleina  ze strany Velké Británie. V červenci 1935 navázaly britské tajné služby kontakty s Henleinem. Jejich zástupce, kapitán (podle jiných údajů plukovník) Graham Christie, bývalý  letecký atašé v Německu, opakovaně organizoval  návštěvy  Henleina ve Velké Británii, během kterých  se  Henlein setkával s takovými významnými osobnostmi intelektuálních elit, jako Seton-Watson a A. Toynbee, s diplomaty a politiky R. Vansittartem , H. Nicolsonem, W. Churchillem. Uvedení lidé měli opoziční názory k vládě Chamberlaina  a poslání Henleina spočívalo v tom, aby je  přesvědčil o „umírněnosti“ programu SDP. Tato propaganda měla určitý úspěch: během další návštěvy Londýna v květnu 1938  (když krize německo-československých vztahů  byla v plném proudu) se mu podařilo přesvědčit Churchilla, že situace v Československu je podobná situaci, jaká byla ve velké Británii v roce 1913, kdy byli podvedeni Irové, když jim neposkytli “Home Rule“[5], což vedlo k povstání a odchodu  Irska ze Spojeného Království; ve svém projevu v Dolní sněmovně 3. června 1938  Churchill doslova zopakoval argumenty Henleina[6].

      Epizoda s propagandistickou misí Henleina, provedená s podporou  pracovníka anglické tajné služby, je velmi příznačná. Svědčí o tom, že britské vládní kruhy nejenže  projevovaly slabost vůči agresivním ambicím Hitlera a jeho loutek, ale také  s nimi aktivně spolupracovaly v otázce zpracování veřejného mínění správným způsobem, přičemž si dobře uvědomovaly skutečné záměry německého vedení. Kapitán Christie obdržel obsáhlé informace od „druhé osoby“ v říši, Göringa: ten přímo řekl „svému starému známému“, že Německo má v úmyslu „získat nejen Sudetskou oblast, ale celé Čechy s Moravou,“[7].

      Nicméně pokusy o nějaké ospravedlnění tehdejší politiky britské vlády pokračují i ​​dnes. Například je zde výňatek z dopisu Chamberlaina jeho sestře, kde psal o svém dojmu po prvním setkání s Hitlerem v Berchtesgadenu 15. září 1938: „Přede mnou byl člověk,  na jehož slovo je možné se spolehnout“ [8]. Čtenář si z toho udělá závěr o extrémní naivitě britského premiéra, protože uvěřil ujišťovaní druhé strany, že potřebuje pouze Sudety a že nemá zájem o zbytek Československa. Ale  opravdu se k němu nedostala informace o výše uvedených výrocích Göringa, které přímo protiřečily Hitlerovým ujišťováním? Ale mimochodem, Goering byl považován za představitele „umírněného“ křídla kolem führera!

      Poměrně dávno se objevila jiná opačná verze, která ospravedlnila Chamberlaina: jako by si byl plně vědom Hitlerových agresivních ambicí, udělal nucené ústupky, aby získal čas na zlepšení obranyschopnosti země, která v době Mnichova byla mnohem horší než německá, a to zejména co se týče letectví a protiletecké obrany. Na první pohled  tuto verzi potvrzují prohlášení britského premiéra v rozhovoru s jeho francouzským protějškem E. Daladierem, který se konal 28. dubna 1938: „Krev se mu vaří, když vidí, jak Německo rozšiřuje svou nadvládu v Evropě“, ale „dá se pochybovat, že tyto dvě země (Anglie a Francie – A.F) jsou dostatečně silné, aby vnutily svou vůli Německu … může přijít čas, kdy bude možné lépe vzdorovat … „[9]. Ve stejném duchu vyjádřil Chamberlainův postoj jeho nejbližší pomocník Horace Wilson v rozhovoru se sovětským zplnomocněncem v Londýně I.M. Majskim 10. května 1938: „Chamberlain plně zvažuje možnost německé expanze do střední a jihovýchodní Evropy a dokonce možnost německého pohlcení ( v té či oné formě ) množství malých středoevropských a balkánských států. Domnívá se však, že to je menší zlo než válka s Německem v nejbližší budoucnosti. Premiér spoléhá na to, že proces pohlcování bude trvat relativně dlouho a Anglie bude mezitím dobře vyzbrojena „[10].

      Odpověď
      • Телеграмма полномочного представителя СССР в Великобритании И. М.Майского http://hrono.ru/dokum/193_dok/19380511may.html

        Odpověď
    • Pokračování
      Verze, která popírá Chamberlainovu „naivitu“ a která hovoří o jeho “realismu“, byla prezentována zejména na konferenci „Význam Mnichova: padesát let poté“ pořádané Washingtonským institutem pro mír v roce 1988.  Hlavní výtka  zde směřovala k tehdejším pacifistům a  bojovníkům proti  zbrojení: Chamberlain prý za podmínek, kdy Německo vynakládalo 17% HDP na vojenské účely a Velká Británie 4%,  prostě neměl šanci vzdorovat Hitlerovi [11]. Nicméně, jen rok před touto konferencí se objevila studie britského historika, z které vyplývá, že údaje získané britskou zpravodajskou službou o německém vojenském potenciálu, zejména v letectví, nepotvrdily tezi o německé „ohromné ​​převaze“ nad vojenským potenciálem  Velké Británie a jejích případných spojenců [12]. Je velmi nepravděpodobné, že by tyto údaje nebyly předloženy premiérovi. Navíc, pokud jim nevěřil a byl si stále jistý, že zaostává za Německem z hlediska výzbroje, logickým závěrem by byla zrychlená mobilizace vojenského průmyslu.  Nic podobného však  nenásledovalo. V rozhovoru se sovětským zplnomocněncem I.M. Mayskim britský politik Beaverbrook, který  podporoval mnichovskou politiku, protože vycházel z existence „disproporce mezi německými a britskými leteckými silami“, poznamenal: „Chamberlain věří, že neexistuje bezprostřední hrozba velké války a proto vážně neuvažuje o provádění opravdu rychlého tempa zbrojení… Jeho heslo je „business as usual“ ( všechno bude jako vždycky ). Není třeba narušovat normální průběh ekonomického života země. A bez takového narušení je nemyslitelné uvedení bojeschopnosti Anglie do patřičného stavu v patřičný čas „[13]
       
      Jestliže je britská vláda správně označena jako „iniciátor mnichovské politiky“, přičemž  zdroje o tom  je možné vysledovat dlouho před sudetskou krizí  roku 1938 [14], postavení jiného člena mnichovské dohody, Francie, se jeví spornější. Z kontextu výše uvedeného záznamu rozhovoru Chamberlaina a Daladiera z 28. dubna 1938 (bohužel neúplného) vyplývá, že francouzská strana vystupovala za rozhodnější kroky proti nacistické agresi. Byly pro to jisté důvody. Za prvé, díky společné hranici s Německem, pociťovala Francie obzvláště silně tuto hrozbu.
       
      Za druhé,  v „bibli“ nacismu – Hitlerově „Mein Kampfu“  figurovala Francie jako hlavní nepřítel. Za třetí, Francie měla smlouvy o vzájemné pomoci se SSSR a Československem (a dokonce dříve s Polskem), a proto byla těsně spojena se situací, která se vyvíjela na hranicích těchto států od března 1938. Historiografie uvádí, že francouzská vláda sedmkrát oficiálně prohlásila, že dostojí  svým závazkům, které vyplývají z těchto smluv, ale konstatuje se i něco jiného: na svoji první cestu k Hitlerovi do Berchtesgadenu jel Chamberlain  právě na doporučení Daladiera, o čemž jednali telefonicky 13. září 1938. [15]   Fakta ukazují, že francouzští „mírotvůrci“  v kapitulantské politice nezaostávali za britskými partnery. Obdobná byla i argumentace:   Francie je prý na  nižší úrovni vojenské připravenosti  než Německo, přičemž vinu prý za to nese vláda lidové fronty, která dává přednost vynaložení peněz na sociální potřeby a zanedbává zájmy obrany. Typický příklad této propagandistické verze je uveden v jedné z prvních  výzkumných prací o mnichovské politice  vydaných na Západě – v knize „Mnichov – prolog tragédie“ předního britského historika J. Wheelera-Benneta:   “Večer 9. září (1938) pozval  americký velvyslanec  na žádost Daladiera do své rezidence v Chantilly na večeři plukovníka Lindberga [16] a náměstka ministra letectví (Francie) G. Chambray. Chambray namaloval nejtemnější obraz stavu francouzského letectva. Situace je podle něj zoufalá: Německo je tak daleko vepředu, že Francii bude trvat roky, než ji dožene, jestli se to vůbec podaří. V říši se vyrábí  500 až 800 letadel za měsíc, zatímco ve Francii  45 – 50 a v Británii kolem 70. Lindberg, aniž by uvedl přesná čísla, potvrdil názor o převaze Německa ve vzduchu: je nucen konstatovat, že německá letecká flotila  převyšuje všechny ostatní evropské země dohromady. „  Wheeler-Bennett doplnil ještě tento obrázek: „V srpnu 1938, kdy (francouzští) kovodělníci měli placenou dovolenou, produkce letadel klesla na 13 kusů“ [17]
       
      Ve skutečnosti však vláda lidové fronty dosáhla zvýšení přidělených prostředků na vojenské potřeby a je tragické, že tato vláda vedená socialistou L. Blumem rezignovala těsně před krizí vyvolanou německou stranou  (10. dubna 1938). Jak je uvedeno v jedné z nedávných prací o historii Mnichova, pád vlády lidové fronty „vyvolal nadšení“ u britského velvyslance ve Francii, E. Phippse. Ten se neomezil  jen na emoce. Phipps přímo zasáhl do procesu utváření nové vlády: když se mu „zdálo“, že by nový premiér E. Daladier mohl nabídnout bývalému ministru zahraničí Paul-Boncourovi, aby zůstal na svém místě, následoval ze strany britského velvyslance „mimořádný demarš“ (mimochodem , dohodnutý s  hlavou Ministerstva zahraničí [18] Halifaxem): francouzskému premiérovi bylo naznačeno, že „by bylo velkým neštěstím, kdyby zůstal Paul-Boncour.“ Na základě toho si „Daladier pro tento post zvolil George Bonneta, známého mírotvůrce“ [19].
       
      Politika československé vlády byla také velmi kontroverzní. Nepřijala žádná účinná opatření proti masovým demonstracím, které organizovala SDP bezprostředně po anšlusu v Rakousku pod heslem „Jeden lid, jedna říše, jeden vůdce“, nezveřejnila informace o financování SDP nacistickým Německem. Mezitím Henlein  vystupoval čím dál víc otevřeně  jako hlava nacistické „páté kolony“. 28. března Henlein tajně dorazil do Berlína, kde na schůzkách s Hitlerem a pracovníky německého ministerstva zahraničí byla vytvořena taktika na podkopání československé státnosti. Taktika spočívala v tom, že pražská vláda měla čelit stále více radikálnějším požadavkům, jejichž odmítnutí by bylo důvodem německého zásahu pod záminkou ochrany práv německé diaspory.

      Odpověď
      • Oracle 911 7.10.2018 o 9:10

        Naše závery boli správne…

        Odpověď
        • Závěry byly správné. Já jsem se zaměřil na to, jak to s případnou pomoci SSSR vypadalo, nakolik byla míněná vážně.
          Tak za prvé, prioritně byl zájem donutit Francií, aby dostala svým závazkům. SSSR požadoval okamžité zasedání 3 generálních štábů, na kterých by měl být vypracován konkrétní plán obrany Československa. K té době SSSR už provedl částečnou mobilizací, na západních hranicích už stálo přípravných 30 divizí a v první linií už přes 300 letadel. Jinak bylo v plánu poslat 700 letadel. Na otázku čs. diplomatů, jak sovětská strana může pomoci, když neexistuje koridor, bylo řečeno: Byl by zájem, koridor se najde. S Rumunskou stranou bylo dojednáno, že Rumunsko přivře oři, když nad jejich územím proletí sovětská letadla ve výšce přes 3 tis. kilometrů, tam totiž nedosahuje jejich PVO.
          V souvislosti se záměry Polska obsadit Těšínskou oblast, byla 23.9.1938 polské straně zaslána nóta, že v případě narušení československých hranic, SSSR jednostranně denuncuje dohodu o neútočení, který byla mezi Polskem a SSSR podepsána v roce 1932.
          http://bookre.org/reader?file=722679&pg=129

          Tj. na koridor se myslelo s předstihem a nejen to. Podle chování Francie byla zde možnost, že poslední se pokusí vyhnout svým závazkům. I tato možnost byla projednána s československým vedením. SSSR jen požadoval po Benešovi, aby v případě agrese, požádal SSSR o pomoc a poslal požadavek na projednání do Rady národů (rusky „Лига наций“). Na vyjádření pochybnosti české strany, že v Radě národů se vše projednává dlouze a než se Československo dostane na řadu, bude už dávno obsazeno, sov. strana odpověděla, že je důležité, aby ten požadavek tam byl vnesen, SSSR už může, jako člen RD podnikat kroky k zastavení agrese ze strany Německa.
          Zde mám telegram představitele SSSR v ČR Alexandrovského Lidovému komisariátu zahraničních věci SSSR, datovaný 39.9.1938, ve kterém popisuje chování Beneše.
          http://bookre.org/reader?file=722679&pg=144

          V kostce. Beneš neustále kličkoval. Na jednu stranu hledal pomoc u SSSR o, vždy, jakmile dostal od Francii s Anglii nějakou ránu. Jakmile první šok pominul, Beneš se snažil nalézt nové diplomatické kličky. Alexandrovský vyjadřuje přesvědčení, že Beneš pořád více doufá v pomoc Francie s Anglií a o pomoci SSSR přemýšlí, jako o posledním sebevražedném pro československou buržoazii prostředku obrany ČSR před agresí Hitlera.
          Tato pochybnost vznikla u Alexandrovkého v den, kdy Beneš začal začal s ním mluvit o hitlerovském memorandu a ukazovat mu na mapě rajony Československa k 1.10.1938, které má Hitler okupovat. Že tváři v tvář této zjevné agresí, Beneš taktizoval a říkal, že první vystřel neučiní, protože by byl zodpovědný za 2. světovou válku a že to musí učinit Hitler. Jako kdyby v Sudetech už se neprolévala krev a pozice Francii s Anglií byla taková, že Československo už se mělo postavit a bránit. Takové chování Alexandrovský vysvětloval sociálním strachem, kterým jsou nakaženy i jiní „mírotvůrci“ v Evropě. Jestli dříve Beneš říkal, že v případě ohrožení požádá československý národ a národ ho podpoří, tak později se začal bát toho samého národa…

          Dále následují texty telegramů, v prvním Beneš před zasedáním vlády žádá sovětské velení, aby potvrdilo svoji pomoc Československu. Beneš prosí, aby odpověď přišla mezi 18-19 hodinami pražského času, tj. mezi 20-21 hodinami moskevského. Telegram přišel do Moskvy v 17 hodin. dešifrován byl v 17.15 mosk. času a než sov. velení stačilo odpovědět, v 17.45 mosk.času přichází druhý telegram, že Beneš už na odpovědi netrvá, protože vláda už rozhodla o podepsání Mnichovské dohody.
          http://bookre.org/reader?file=722679&pg=147
          http://bookre.org/reader?file=722679&pg=149

          Proč Beneš vůbec posílal tyto telegramy, když sám nedodržel čas, do kterého měl čekat odpověď, nehledě na to, že sov. velení slíbilo pomoc už před tím, se třemi podmínkami:
          - oficiální žádost Československa,
          - žádost do Rady Národu (která měla zajistit legalitu sov. pomoci),
          - žádné plnění podmínek Hitlera

          by se dalo vysvětlit jen pokusem o jakési zajištění alibi pro Beneše, který v pozdější době západní historikové vysvětlili „blafováním“ sovětského vedení.
          Nic takového, jako „blafování“ sovětského vedení nebylo! Pomoc byla míněná vážně a byly k ní podniknuty veškeré kroky, jako mobilizace a zajištění koridorů (rumunský a polský, viz. anonce roztržení smlouvy o míru s Polskem v případě jeho agrese v Československu).

          Dále bych vás chtěl upozornit na knihu v češtině, z šedesátých let, ve které jsou obsazeny dokumenty, o kterých se dnes raději nemluví:
          Na pomoc československému lidu; dokumenty o československo-sovětskem přátelství z let 1938-1945.
          http://www.worldcat.org/title/na-pomoc-ceskoslovenskemu-lidu-dokumenty-o-ceskoslovensko-sovetskem-pratelstvi-z-let-1938-1945/oclc/17361029

          A v ruštině od sov. historika shrnutí kroků, které SSSR podnikl na obranu Československa
          Борьба Советского Союза в защиту Чехословакии
          http://historic.ru/books/item/f00/s00/z0000167/st011.shtml

          Odpověď
          • Oracle 911 7.10.2018 o 16:41

            Takže otázka znie:
            Predhodí GP slobodomurárov a dozvieme sa, že Beneš, Henlein, Daladier, Chamberlain atď boli členovia tej istej lóže?

            Odpověď
            • Myslis, ze sli proti gp?

              Odpověď
              • Oracle 911 7.10.2018 o 19:07

                Nie, ale GP naďalej sa chce tváriť, že „my nič, my muzikant“ a najlepšie to zvládnu vtedy, keď niekoho predhodia davu.
                Lenže keď to urobia (jednoznačne sú v režime krízového riadenia, preto nerozoberám „ak“), tak nielen tieto štruktúry sa obrátia nim, ale aj ostatné štruktúry. Vzhľadom na to, že Rusi otvorili svoje archívy a Putin a jeho tým pracuje GP nebude mať inú možnosť…

                Odpověď
      • JanaK- dakujem

        Odpověď
    • Pokračování
      První etapou realizace tohoto plánu bylo přijetí 8 bodů  programu na sjezdu SDP v Karlsbadu (dnes Karlovy Vary) dne 24. dubna 1938. Program vypadal v  řadě bodů  spíše mírně. V případě, že by s ním pražská vláda  souhlasila, měl  se k němu přidat nepřijatelný 9. bod, který předpokládal vytvoření vlastních vojenských útvarů sudetských Němců a následně stažení částí československé armády ze Sudetské oblasti. Rozmach krize  byl  však spojen ani ne tak s prosazováním “Karlovarského programu“, ale s teroristickými činy, které začali stoupenci SDP  provádět za použití zbraní, které byly tajně dodány z Německa. Pražské úřady reagovaly dost tvrdě na akce henleinovců a hitlerovské říše za nimi stojící: následovala částečná mobilizace, která jim umožnila soustředit významné seskupení vojsk v oblastech hraničících s Německem – asi 180 000 vojáků a důstojníků.
       
      Tato opatření měla určitý zastavující účinek na strůjce krize. Činnost Německa  se v této fázi omezila na použití „měkké síly“. V tisku se rozjela kampaň o „českých zvěrstvech“ v souvislosti s incidentem, během něhož byli zastřeleni dva henleinovci (byl uspořádán velkolepý pohřeb, pohřební věnec položil osobně Hitler). Henlein sám, jak již bylo řečeno, vedl během svých návštěv ve Velké Británii aktivní propagandistickou kampaň. Pokračovala i mezi sudetskými Němci a nesla své zlověstné ovoce. 28. dubna 1938 Charge d’affaires SSSR v Německu G.A. Astachov na základě své cesty do oblasti Sudet hlásil NKID ( Lidový komisariát zahraničních věcí SSSR – poznámka překladatele ): „Německé obyvatelstvo… je téměř zcela ovlivněno  propagandou a připraveno přivítat Hitlera jako osvoboditele“ [20]. V místních volbách konaných dne 22. května obdržela SDP převážnou většinu hlasů v oblastech s převážně německým obyvatelstvem [21].
       
      Tváří tvář rostoucí hrozbě zásahu Německa, včetně vojenského, vydalo československé vedení mimořádně protichůdné prohlášení. Podle zplnomocněného představitele SSSR ve Francii J.Z. Surica jeho československý protějšek v rozhovoru s ním „zeširoka vykládal, že odpor Československa byla mnohem významnější, než se říkalo, zejména hranice s Rakouskem je v předzvěsti anšlusu  již dlouho chráněna“.  Jiný možný průběh  událostí popsal prezident ČSR E. Beneš. V rozhovoru se  sovětským zplnomocněným představitelem  S.S. Aleksandrovským 18. května prohlásil, že i kdyby Československu nebyla poskytnuta pomoc , „dokáže bojovat při  ústupu na východ tři nebo čtyři měsíce.“ Chybějící opevnění na hranicích s Polskem a Maďarskem nepovažoval za nebezpečný faktor:  Polsko bude  pod kontrolou Sovětského Svazu a  Maďarsko pod kontrolou Malé dohody. Připustil možnost porážky německým Wehrmachtem a opakoval: „Stejně budeme bojovat, budeme se probíjet na východ, abchom se spojili s Rudou armádou … V případě potřeby se Češi pro záchranu své armády  vypořádají s jakoukoliv cizí hranicí a územím“ ( zdá se, že to znamenalo, že  by si ustupující armáda ČSR silou prolomila „koridor“ k sovětské hranici přes Polsko a Rumunsko. Beneš nevylučoval možnost uzavřít dohodu s Hitlerem, nicméně zdůraznil, že u takové dohody by SSSR musel vystupovat jako „garant“.  Něco zcela jiného  řekl Beneš  britskému velvyslanci  Newtonu předcházející den, 17. května : „Vztahy Československa s Ruskem  vždy  byly a vždy budou druhořadou otázkou v závislosti na postoji Francie a Velké Británie. Současné vztahy mezi Československem a Ruskem zcela vyplývají z francouzsko-ruské smlouvy a pokud západní Evropa ztratí zájem o Rusko, pak ho ztratí  i Československo. Československo vždy bude následovat západní Evropu a bude s ní vždy spojeno a nikdy nebude spojeno s východní Evropou. Veškerá komunikace s Ruskem bude udržována prostřednictvím západní Evropy. „  Ruská  historička V.V. Marjina uvádí tato  prohlášení Beneše a píše, že „působil jako zkušený diplomat a pragmatický politik“ [23], což samozřejmě přikrašluje  skutečné činy československého vůdce.
       
      V této souvislosti nelze popřít odpovědnost československého vedení za rozvoj sudetské krize, která vedla k Mnichovu. V červnu a červenci vedení vyjednávalo s Henleinem v úzkém kontaktu se západními diplomaty a dělalo jeden ústupek za druhým,  zatímco se sovětským zplnomocněným představitelem  žádné konzultace nevedlo. Nevedlo s ním konzultace  ani tehdy, když se Britové rozhodli poslat  do ČSR zprostředkovací misi  v čele s bývalým ministrem obchodu Lordem Rensimenem. Beneš zpočátku reagoval negativně na iniciativu britské „zprostředkovací mise“, ale  23. července vyjádřil souhlas a posléze ji přijal. Rensimen přijel do Prahy 3. srpna 1938. Rensimen sám byl skeptický ohledně možnosti nalezení kompromisu, ale schválil „čtvrtý plán“, který vypracoval Beneš, který se ve skutečnosti blížil ustanovením „Karlovarského programu“. Československá společnost ústupky své vlády přijala negativně. Bylo shromážděno milion podpisů pod výzvou neustupovat německým nacionalistům.
       
      Henleinovci se nechystali seriózně diskutovat o čtvrtém plánu.  Měli zahájit jednání s vládou a  tak  hledali hlavně důvod, jak jednání zmařit. Brzy se takový důvod našel. Dne 7. září ve městě Moravská Ostrava došlo ke střetům henleinovců s místním českým obyvatelstvem; pro obnovení pořádku byla povolána jí zdní policie, která údajně brutálně zacházela s poslanci  parlamentu za SDP, kteří dorazili do města, aby se informovali o osudu pachatelů zadržených za pašování zbraní. Ačkoli anglický diplomat, poslaný  na místo, kategoricky odmítl verzi „policejního násilí“ a poznamenal, že násilí byli vystaveni samotní strážci pořádku, mise Ransimena podpořila požadavky, aby  československá strana potrestala představitele moci. Tyto požadavky byly splněny: policista, který údajně dal ránu  bičem vůdci henleinovců, byl propuštěn a stejný osud postihl hlavu místní policie. Jednání však  nebylo obnoveno [24]. 

      Odpověď
      • Zasloužíš si velké poděkování za obsáhlou práci.

        Odpověď
      • Moc děkuji!!

        Odpověď
      • NicNezNula 7.10.2018 o 20:47

        Děkujeme. Pokud se to bude ještě někam kopírovat, tak opravit na Lord Runciman.

        Odpověď
        • Máš pravdu. Vždycky se snažím jména najít na internetu, protože ruský přepis jmen je fonetický a neodpovídá vždy tomu, jak se píše. Ale v tomto případě jsem se spolehla jen na zdroj na chelemendik.sk ( koukám, že rodina Chelemendika pokračuje v práci ), kde je také jen fonetický přepis http://www.chelemendik.sk/Mier_pre_nasu_generaciu_Serial_Pravda_o_Mnichovskej_quotzradequo_402656272.html

          Odpověď
      • Putinovec 9.10.2018 o 19:50

        Děkuji za tolik odvedené práce.

        Odpověď
    • Pokračování
      Je třeba podotknout, že henleinovci, kteří šli cestou extrémního zhoršování vztahů s ústřední vládou, se přesto neodvážili otevřeně mluvit o programu odchodu ze struktur Československa a připojení se k hitlerovské říši. Německé vedení se také zdrželo tohoto záměru. Tato myšlenka byla poprvé na dostatečně vysoké úrovni vyjádřena ve Velké Británii – ve formě redakčního článku v londýnském „Times“ 7. září – ve stejný den jako události v Moravské Ostravě. Velká část toho článku, který nesl nevýrazný název „Nürnberg a Aussig“ [25], (poznámka : Aussig – Ústí nad Labem ) byla věnována analýze zmíněného „čtvrtého plánu“, který získal velmi pozitivní hodnocení. Zejména bylo uvedeno, že československá vláda postoupila poměrně daleko při poskytnutí „regionálního sebeurčení“ a že je v právu, když si chce zachovat pravomoc „v oblasti obrany, zahraniční politiky a financí“. Jak píše současný badatel Mnichova, „jedovaté žihadlo bylo v ocasu“, tj. v závěrečných řádcích článku, důsledně „v suchém, téměř akademickém stylu“. Bylo zde napsáno: „Pokud budou Sudety teď požadovat víc, než je zjevně česká vláda připravena jim poskytnout ve svém posledním souboru návrhů, pak to může znamenat jen jednu věc – že u Němců nejde jen o odstranění jakýchkoli nepříjemností, ale že se celkově v současné Československé republice necítí dostatečně dobře. V tomto případě by československá vláda měla přemýšlet o projektu, který je v některých kruzích podporován, a to, aby se Československo stalo více homogenním státem cestou vyloučení ze své struktury části cizorodého obyvatelstva, které inklinuje k tomu národu, s nímž ho spojuje rasová jednota … Přínos pro Československo v důsledku přeměny na homogenní stát by mohl převážit nad nevýhodným dopadem ztráty pohraničních oblastí obývaných sudetskými Němci. “ Tváří v tvář rozhořčené reakci veřejnosti, si Ministerstvo zahraničních věcí pospíšilo s prohlášením, které popírá spojení této publikace s vládní linií, ale bylo obtížné toto tvrzení brát vážně. Ve skutečnosti hitlerovské vedení dostalo kartu k dalšímu vyostření krize, kterou neváhalo využít.

      12. září Hitler vystoupil s plamenným projevem, kdy fakticky vyzval německou diasporu v ČSR k ozbrojenému povstání. Nazval sudetské Němce „mučedníky“ a prohlásil, že pokud nebudou mít „práva a podporu“ od západních mocností, „dostanou jedno i druhé od nás … Němci v Československu nejsou neozbrojeni a nejsou opuštěni.“
      V noci z 12. na 13. září začaly v oblastech, kde žili sudetští Němci, hromadné akce teroru proti české populaci a představitelům státní moci. Povstání zachvátilo 70 obydlených oblastí, především v západních částech země. Povstání bylo rychle potlačeno. Německý historik Werner Röhr uvádí ve svých pracích o činnosti SDP následující údaje o ztrátách proti sobě stojících stran: za večer 14. září 13 mrtvých a 61 zraněných na české straně, 10 mrtvých a 14 zraněných na německé straně; 17. září (kdy převrat konečně zkrachoval) – 16 mrtvých na české straně, 11 na německé straně. Německý velvyslanec v Československu Eisenlohr popsal situaci ve vedení pučistů takto: „Vedoucí štáb SDP – to je revoluční výbor u neexistující revoluce. Celkový zmatek a nervozita.“ SDP byla zakázána, Henlein uprchl do Německa, odkud 17. září vyzýval k vytvoření sudetsko-německého Freikorpsu, jakési nepravidelné armády, která měla v ČSR vykonávat podvratnou práci. Na území Německa bylo vytvořeno 41 praporů s celkovým počtem asi 35 tisíc lidí. Operativní vedení Freikorpsu zajišťovalo Vrchní velitelství wehrmachtu (Oberkommando der Wehrmacht; OKW). Ve zprávě o činnosti Freikorpsu, který byl osobně předložen Hitlerovi dne 27. září, se hovořilo o 260 „úspěšných akcích“, v nichž bylo zabito 51 zástupců české populace a 1 249 bylo uneseno a přesunuto přes hranici do Německa. Vlastní ztráty „partyzánů“ byly odhadnuty na 32 mrtvých a 61 zraněných. 1. října se tato čísla zvýšila: 110 lidí zabito na straně „nepřítele“, 2 029 – „vězni“ (jak popsali osoby násilně převezené do Říše), jejich vlastní ztráty: 52 zabito, 65 zraněných, 19 – nezvěstných [26].

      Nehledě na omezený rozsah povstání, dokonce jeho zjevné selhání i zřejmé důkazy o jeho podpoře ze zahraničí, v německém tisku byla rozpoutána informační kampaň o „generálním povstání“ německého obyvatelstva proti pražské vládě, o hromadných represích z její strany a masivním „útěku“ sudetských Němců na hranice říše.
      Za této situace proběhla první návštěva Chamberlaina u Hitlera, po níž byl vyslán československé straně požadavek Angličanů a Francouzů předat Německu území, kde je více než 50% německé populace, s perspektivou dalšího rozšiřování oblastí připojení. Anglicko-francouzské ultimátum bylo zpočátku odmítnuto, o čemž byli informováni oba
      velvyslanci; nicméně ve dvě hodiny v noci z 20. na 21. září požadovali oba velvyslanci novou audienci, během níž předali požadavky svých vlád na Beneše, aby odvolal své zamítavé stanovisko k ultimátu; v opačném případě narýsovali perspektivu okamžité invaze wehrmachtu do Československa při plné „nezainteresovanosti“ jejich zemí v tom, co se stane s Československem. Podle svědectví Beneše, měl jeho francouzský partner v očích slzy a britský partner „koukal upřeně na podlahu.“ Ráno 21. září Beneš svolal zasedání vlády, jehož průběh popisoval následovně: „Všichni s větší nebo menší rozhodností nejprve obhajovali názor, že nelze ustoupit. “ Ale když došlo na specifika, jaké důsledky by to mělo, „názory se začaly silně rozcházet a postupně měnit „, zejména pod vlivem informací od pozvaných zástupců armády – generálního Inspektora ozbrojených sil J. Syrového a náčelníka generálního štábu L. Krejčího. Oba generálové prohlásili, že „máme možnost jen krátké a obtížné obrany, která nemůže být vleklou „a přitom se odvolávali na „nejasnost „ve vztahu k tomu „co podniknou z vojenského hlediska Sověti „[27].
      Ve skutečnosti neexistovala žádná „nejasnost“ týkající se sovětské pozice. Podrobněji se zastavíme u otázky role SSSR v událostech, k nimž došlo před Mnichovem a po něm, zatím podotkneme, že nejasnými dosud zůstávají motivy do značné míry ostrých otoček v postoji Československého vedení. Je těžké předpokládat, že názory generality jim nebyly dříve známy, nicméně to neovlivnilo původní rozhodnutí vedení vzdorovat diktátu; proč to tedy mělo vliv v kritický moment rána 21. září? Po výše zmíněném zasedání vlády oznámil ministr zahraničních věcí ČSR Krofta v 20:30 hod. téhož dne přijetí anglo-francouzských podmínek. Nicméně 22. září během druhého setkání Chamberlaina a Hitlera v Bad Godesbergu, německá strana předložila nové, ještě horší podmínky. Zejména bylo uvedeno, že podporují územní nároky Polska a Maďarska.

      Odpověď
    • Pokračování
      V těchto podmínkách provedlo Československo novou otočku, která navenek vypadala jako přechod k rozhodnému odporu vůči agresorovi. 24. – 26. září proběhla v Československu mobilizace, která se konala příkladně. Nálada obyvatel svědčila o jejich odhodlání chránit republiku. Poprvé od začátku krize dala o sobě vědět i vláda USA. Dne 26. září vystoupil prezident Roosevelt s iniciativou svolání mezinárodní konference k projednání současné situace, která se měla konat na neutrálním území za účasti všech zúčastněných zemí, včetně Sovětského svazu. Ze sovětské strany následovala (v podobě článku v novinách Izvestija dne 27. září) pozitivní reakce na tuto iniciativu. Západní mocnosti ji však využily jinak a navrhly svolat konferenci v užším složení, s omezením počtu účastníků na čtyři země – Německo, Itálie, Velká Británie a Francie. S tímto návrhem se anglický vyslanec v Itálii, lord Perth, obrátil na Mussoliniho, který naopak pověřil svého velvyslance v Berlíně, aby koordinoval tuto záležitost s Hitlerem. Tak vznikla organizační základna pro mnichovské spiknutí.

      Průběh Mnichovské konference a obsah přijatých dokumentů jsou poměrně dobře známé a sotva vyžadují komentář. Zastavíme se u některých problémů, o kterých se vedou stále vědecké a někdy i čistě zpolitizované spory. První se týká role Polska v proti-československé kampani, která se rozpoutala v roce 1938 a role Polska v procesu rozdělení Československa, který začal v Mnichově.

      Oficiálně se polské vládní kruhy v meziválečném období řídily doktrínou „rovnováhy“ ve vztahu k jejich sousedům. Ve skutečnosti však polská politika stále více získávala zřetelně proněmecký a protisovětský (a také proti-československý) charakter. V předvečer rakouského anšlusu navštívil Göring Varšavu, kde spolu s polským ministrem zahraničí J. Beckem „dospěli ke společnému názoru, že by bylo vhodné koordinovat politiku Německa a Polska ohledně Československa“. Beck současně zdůraznil, že Polsko má zájem o „určitý region Československa“ a je zainteresováno na „způsobu možného řešení českých problémů „[28]. Polská strana ve skutečnosti podpořila anšlus a navíc ho využila k tomu, aby vyvinula tlak na Litvu, s níž měla dlouhodobý diplomatický konflikt. Programové zaměření polské vlády se omezilo na to, aby dosáhlo postavení „lídra ve skupině zemí mezi Německem a Ruskem“, kvůli čemuž „bude nutné neutralizovat vliv Francouzů v tomto regionu a rozdrtit Československo“ [29].

      Tím „určitým regionem“, o kterém Beck hovořil, že mají o něj „zájem“, bylo území tzv. Zaolží, části Těšínského Slezska, které se nacházelo za řekou Olše. Toto území se smíšeným obyvatelstvem (48,6% Poláků [30], asi 40% Čechů, 11% Němců) bylo obsazeno českým vojskem v roce 1919 a poté oficiálně začleněno do Československa; vzhledem k tomu, že oficiální určení statusu Zaolží československou stranou následovalo po ustoupení Poláků před náporem Rudé armády v roce 1920, polská propaganda vytáhla tvrzení o pražském „úderu do zad“ a o nezákonnosti „anexe“. V atmosféře začínající sudetské krize se polské vedení připojilo k požadavkům henleinovců ve skutečnosti dokonce ještě předtím, než byly zformulovány jako „Karlovarský program“. Jednou z prvních nepřátelských akcí proti jižnímu sousedovi byl rozhovor s Beckem 21. března 1938, ve kterém uvedl, že Poláci žijící v Zaolží mají právo získat „stejnou autonomii, jakou požadují sudetští Němci“ [31]. Během výše zmíněné „květnové krize“ polské vedení zaujalo poměrně nejednoznačný postoj; když se 23. května v anglickém tisku objevila zpráva (zřejmě jako „testovací balonek“), že v případě, že Anglie a Francie vystoupí na obranu Československa, se k nim Polsko připojí, tak si polská strana pospíšila s vyvrácením této zprávy. 31. května německé Ministerstvo zahraničí vyjádřilo Polsku „vděk“ za přátelský postoj k Berlínu. [32].

      Po setkání Chamberlaina a Hitlera v Berchtesgadenu polská strana 19. září přímo nastolila otázku předání Zaolží Polsku a tentýž den byl vydán příkaz k soustředění vojsk na polsko-československé hranici. Byla vytvořena samostatná operační skupina Śląsk (Slezsko), jejíž úkol byl definován jako „obsazení Zaolží, ať už dohodou nebo silou“.

      Svolání Mnichovské konference bylo polskými vůdci přijato s určitou zdrženlivostí: byli zjevně rozčarováni tím, že oni sami na ni nedostali pozvánku. Na druhou stranu výsledky Mnichova byly Poláky využívány jako ultimátum Praze pro okamžité předání Zaolží: jinak by ho prý zabrali Němci. Při projednávání otázky ultimáta se proti vyjádřil pouze jeden člen vlády – vicepremiér E. Kwiatkowski. Rozhodnutí bylo učiněno. Dne 30. září, 15 minut před půlnocí, předal polský velvyslanec v Praze ultimativní požadavek na postoupení území Zaolží. Na odpověď bylo dáno 12 hodin, v případě odmítnutí měla následovat vojenská akce. Polské vedení počítalo s možností, že Praha nepřijme toto ultimátum a obrátí se o pomoc na SSSR, a proto si vyžádalo na Berlínu sdělení postoje Berlína v případě polsko-československé a polsko-sovětské války. Ribbentrop a Göring slíbili bezpodmínečnou podporu. Ale to nebylo nutné, protože bylo přijato ultimátum a 2. října 1938 vstoupily jednotky polské armády na území odtržené od ČSR.

      Část polské veřejnosti odsoudila akce vlády. Jak uvedl polský historik Stanisław Żerko, „zazněly hlasy, že se Polsko chová jako hyena, která se vrhá na v Mnichově povalenou oběť. “ Uvádí také názor jednoho z polských pamětníků událostí, že „tato anexe byla předehrou k novému rozmezí Polska „[33].

      Odpověď
      • JanaK – Dakujem Jani za preklad :)

        Odpověď
    • Pokračování
      Nyní podrobněji o postavení a roli SSSR v hodnoceném období. Podle podmínek sovětsko-československé smlouvy z roku 1935 vstupovaly v platnost závazky týkající se vzájemné pomoci „pouze pokud nastanou podmínky stanovené touto smlouvou a bude státu-oběti útoku poskytnuta pomoc Francií „[34]. Nicméně již na samém počátku sudetské krize 26. dubna 1938 bylo ze sovětské strany uvedeno, že sovětsko-československá smlouva „nezakazuje ani jedné ze stran, aby přišla na pomoc bez čekání na Francii „[35]. V historiografii existuje názor, že toto prohlášení, které řekl předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR M.I. Kalinin „bylo určeno pro vnitřní účely a nemělo žádný vliv na diplomatické úrovni“ [36].
      Je však možný jiný výklad: v podmínkách, které platily v SSSR, tj.za přísné kontroly veřejných projevů, zejména těch, které se týkaly oblasti zahraniční politiky, to, co bylo řečeno člověkem, který alespoň formálně zastával vysoký post v zemi, mělo velký význam. Znamenalo to slib bezpodmínečné podpory Československu při jeho odolávání vůči německé agresi a celkem pravděpodobně to byl jeden z faktorů, které předznamenaly dost silnou pozici Prahy v podmínkách „květnové krize“. Na druhou stranu to byl jakýsi „testovací balónek“ pro zjištění její dlouhodobé orientace: je připravena přijmout sovětskou pomoc bez ohledu na postoj Francie? Tento „testovací balónek“ mohl ale být adresován i Francii: měla-li zájem o společné akce na obranu Československa?

      Bohužel toto „testování“ pozic západních partnerů přineslo negativní důsledek. Ve vzniklé situaci musela sovětská diplomacie zachovávat extrémní opatrnost, kterou byla později časem snaha interpretovat jako “ kurs izolacionismu, nevměšování do vznikající evropské krize „[37]. Skutečné motivy sovětského postoje byly uvedeny v pokynech lidového komisaře zahraničních věcí SSSR M.M. Litvinova zplnomocněnému představiteli v ČSR S.S. Aleksandrovskému (tento dokument poprvé objevil a uvedl do vědeckého oběhu kanadský historik Michael Carley): „Samozřejmě, že jsme mimořádně zainteresovaní na zachování nezávislosti Československa, na brždění Hitlerovy orientace na jihovýchod, ale my bez Západních mocností můžeme sotva něco podstatného podniknout a oni nepovažují za nezbytnou naši asistenci, ignorují nás a sami rozhodují o všem , co se týká německo-československého konfliktu. Nevíme, že by samotné Československo někdy poukazovalo svým západním „přátelům“ na potřebu zapojení SSSR. Za této situace vystupovat veřejně a oficiálně s kritikou jednání Británie a Francie by znamenalo vyvolat obvinění, že se snažíme zmařit jejich „mírové jednání“ a povzbuzujeme československou neústupnost, aniž by to přineslo Československu jakýkoliv užitek. Stačí, že jsem řekl, že není z naší strany tlak na Československo a že má plnou svobodu rozhodování „[38].

      S dotazem na možnost sovětské pomoci se Beneš obrátil na SSSR až po přijetí anglo- francouzského ultimáta 19. září 1938. V tento den měl rozhovor se zplnomocněným představitelem. Aleksandrovský měl předat sovětské vládě dvě otázky: „1. Poskytne SSSR podle smlouvy okamžitou a účinnou pomoc, pokud bude Francie nadále věrná a také poskytne pomoc? 2. V případě útoku se Beneš okamžitě obrátí telegramem na Radu Společnosti národů (League of Nations) se žádostí o aktivaci článků 16 a 17 … zda SSSR, jako člen Společnosti národů, pomůže na základě zmíněných článků „[39]. Existuje verze (prezentoval ji i samotný Beneš), podle které sovětská odpověď, i když byla kladná na obě otázky, přišla s velkým zpožděním, teprve 21. září, a kvůli tomu byla vláda ČSR nucena přijmout anglo-francouzské požadavky. Tato verze je však v rozporu s fakty.
      Zpráva o sovětské odpovědi byla dána na vědomí československé straně 20. září a to současně dvěma kanály. Byl poslán telegram Aleksandrovskému, který zatelefonoval Benešovi v době, kdy se konalo zasedání vlády, kde se projednála odpověď na západní ultimátum. Kromě toho o postoji sovětské vlády byl navíc informován vyslanec Československa v SSSR Z. Fierlinger, který také odeslal odpovídající depeši do Prahy. Byla odeslána v 17:30 hod., do Prahy přišla v 19:37 hod. a byla rozšifrována ve 20:20 hod.[40].
      Možná, že obdržení této informace zapůsobilo tak, že se Praha zpočátku odchýlila od západního ultimáta.

      Příběh se opakoval 30. září poté, co československá strana obdržela podmínky Mnichovské dohody. Dokonce ještě před zasedáním vlády, na kterém měla být vypracována odpověď na toto druhé (po 19. září) ultimátum, v 9:30 ráno, zavolal Beneš sovětskému zplnomocněnému představiteli a požádal ho, aby upřesnil otázku pomoci a požádal o odpověď k času mezi 18 – 19 hodin, tj. 20-21 hod. moskevského času. Není jasné, proč byl řečen právě tento čas, vzhledem k tomu, že tři velvyslanci akreditovaní v Praze (anglicky, francouzsky a italský) a také německý zmocněnec požadovali odpověď do 12 hodin a do 17 hodin už bylo nutné poslat zástupce do komise, aby se konkrétně definovalo nové vymezení hranic. Telegram přišel do Moskvy v 17 hodin ( poznámka: moskevského času ) a po 45 minutách byl přijat druhý, ve kterém byly zpráva, že Beneš odvolal svou otázku, protože československá vláda přijala rozhodnutí o kapitulaci. Je pravděpodobné, že československé vedení si chtělo zajistit alibi a odpovědnost za přijetí mnichovského diktátu přenést na SSSR.

      Odpověď
      • Putinovec 10.10.2018 o 17:28

        Tenhle překlad by bylo dobré šířit po síti.Možná by nebylo od věci nabídnout jej Nové republice.

        Odpověď
    • Pokračování
      Jak bylo uvedeno výše, při rozhodování o přijetí západního ultimáta 21. září bylo vedení ČSR motivováno zejména „nejednoznačností“ sovětského postoje. Stejné argumenty byly uvedeny v odůvodnění rozhodnutí přijatého dne 30. září. Beneš je obhajoval i později. Kancléř prezidenta J. Smutný sděluje Benešovy výroky vztahující se k červenci 1943: „Rusové nikdy nevyjádřili svůj konečný názor, oni se jen zdvořile usmívali … Chovali se tak ve vztahu k nám během Mnichova, nikdy nic neříkali jasně, nikdy nic nechtěli podepsat … Nikdy o tom nebudu mluvit otevřeně , ale faktem je, že Rusové nám v roce 1938 nikdy neřekli, že nám přijdou na pomoc „[41]. Tato argumentace se používá i v moderní historiografii.

      V této souvislosti se nekriticky využívají výroky vyslance ČSR Z. Fierlingera, které učinil v rozhovoru s Aleksandrovským dne 17. února 1939, (v této době byl již sovětský zplnomocněný představitel ze svého postu odvolán). Fierlinger ospravedlňoval kroky své vlády a řekl: „Co se týče československých nálad před podzimními událostmi a Mnichovem, katastrofálně velkou roli sehrálo to, jak byl v Moskvě přijat náčelník vojenského letectva, generál J. Fajfr, a zejména také velitel dělostřelectva, generál Netík. Byli údajně zoufalí, zvláště Netík, neboť ani jednou nepocítili nějakou touhu začít s rozpracováním s otázek „i kdyby jenom kvůli teoretickému případu poskytnutí pomoci Československu spolu s Francií“. Fajfr „se vnucoval“ s podobnými rozhovory, ale byl jen poslouchán. Netík byl naprosto zklamán, zejména po rozhovoru se Šapošnikovem a odjel s přesvědčením, že SSSR nemá v úmyslu pomoci za žádných okolností“ [42].
      Odhlédneme-li od problému důvěryhodnosti tohoto svědectví, můžeme podotknout, že z toho vyplývá, že oba českoslovenští vojenští velitelé se vydali na konci srpna 1938 do Moskvy a neměli zjevně mandát na přijetí ze své strany jakýchkoli vojenských závazků a na druhé straně diskuze o „teoretických“ otázkách zase nevyhovovala sovětské straně. Kromě toho, protože diskuse měla být „společně s Francií“, tak to vyžadovalo účast francouzských vojenských zástupců. Dříve předložený sovětský návrh na trojstranné konzultace na úrovni generálních štábů byl ponechán bez odpovědi a, přičemž jak známo, ze strany ČSR tato iniciativa také nebyla podporována. Za těchto podmínek nebyla možná konkrétní vojenská ujednání mezi SSSR a ČSR a proto ani nemělo smysl o tom vyjednávat.

      Situace byla úplně odlišná, když se objevily náznaky, že vláda ČSR směřuje k odporu proti hitlerovské agresi a když odmítala kapitulaci před anglo-francouzským diktátem ( řeč šla o krátkém období mezi 24. a 30. zářím od vyhlášení mobilizace do přijetí mnichovských podmínek ). Tak vzpomíná ten samý J. Fajfr na vojenskou spolupráci se SSSR (toto je výňatek z jeho výpovědi z roku 1946 v procesu proti hlavě pomnichovské československé vlády Beranovi, která byla uchována v československém archivu): „Když jsme přijeli v souvislosti s mobilizací v září 1938 na Moravu se štábem, letěl sem náměstek velitele sovětských vzdušných sil a vedl se mnou jednání o tom, že SSSR je připraven posílit naše letectvo o 700 letadel s posádkami. Bez zdráhání jsme přijali tuto nabídku a určili, která letiště budou mít k dispozici a generál Vicherek s ním obletěl letiště a pozice protivzdušné obrany. “ Sovětská letadla měla být umístěna ve Spišské Nové Vsi, Slijači a na dalších letištích na Slovensku [43].

      S.I. Prasolov, který předložil tento dokument ve své studii, podrobně zkoumá otázku možnosti využití území zemí sousedících se SSSR a ČSR pro průlet sovětských letadel a průchod částí Rudé armády. Pokud postoj polských orgánů byl čistě negativní, postoj Rumunska nebyl tak jednoznačný. Je třeba říci, že argumenty o možnosti vojenské spolupráce mezi Moskvou a Prahou a o vytvoření a použití rumunského koridoru vyvolávají v poslední době tvrdou diskusi. V.V. Marjina se zmiňuje o sporu mezi německým historikem ( českého původu ) Ivanem Pfaffem, který hovoří o dopisu rumunského ministra zahraničí N. Petrescu-Comnena Litvinovovi ze dne 24. září 1938, kde Petrescu-Comnen vyjadřoval souhlas se vpuštěním sovětských vojsk přes rumunské území, a mezi českým historikem žijícím v USA ( poznámka: v 90.letech vyučoval také na Masarykově univerzitě v Brně, Karlově Univerzitě v Praze ) Milanem Haunerem, který označil tento dokument za falešný [44].
      Existují však další důkazy, které mluví o možnostech řešení otázky průchodu sovětských vojsk na pomoc Československu (jsou zmíněny ve výše zmíněném díle I. Prasolova).
      Jediná věc, která byla od Prahy vyžadována, bylo jasně a jednoznačně požádat Moskvu o pomoc. To se nestalo. Mimochodem, když se Beneš snažil vysvětlit své odmítnutí přijmout sovětskou pomoc přímo sovětským partnerům, nikdy se neodvolával na „nejasnost“ sovětské politiky nebo na fyzickou nemožnost sovětsko-československé vojenské spolupráce. Jsou známy dva případy diskuse o tomto problému – s V.M. Molotovem během jeho návštěvy ve Velké Británii dne 9. června 1942, a také s J.V. Stalinem a K.E. Vorošilovem 11. prosince 1943 po podepsání sovětsko-československé smlouvy o přátelství a poválečné spolupráci. Během prvního rozhovoru Beneš použil analogii svého rozhodnutí vzdát se vojenského odporu vůči Hitlerovi a rozhodnutí sovětského vedení jít do dohody o neútočení s Německem v srpnu 1939. Podle zápisu rozhovoru řekl: „Proč jsem nechtěl, abychom jen my spolu s nimi (tedy se sovětským spojencem – pozn. autora A.F.) začali válku v roce 1938, řekl, že problém byl stejný jako v roce 1939; Západ nás zradil a mohl v roce 1938 vyvolat prostřednictvím konfliktu mezi námi a Německem válku proti Sovětskému svazu. Musel jsem tomu předejít za každou cenu, protože už v roce 1938 jsem si byl jist, že válka začne a že by to měla být válka proti Německu na dvou frontách. Jinak nemohla být vyhrána. Molotov s tím jasně souhlasil. „[45] V sovětském zápisu rozhovoru tento fragment rozhovoru chybí [46]. Je zřejmé, že sovětský kolega nechtěl vést polemiku s Benešem, který tehdy byl spojencem SSSR v protihitlerovské koalici. Dá se také pochybovat, že by se „jasně shodl“ s pasováním Beneše na roli téměř spasitele světa. Analogie Mnichova se smlouvou z roku 1939 je velmi umělá: Sovětský svaz přistoupil k dohodě kvůli neochotě západních mocností spolupracovat a československé vedení kapitulovalo, i přes ochotu sovětské strany poskytnout Československu jakoukoli, i vojenskou, pomoc.

      Odpověď
    • Pokračování
      Obsah druhého rozhovoru je známý ze záznamu J. Smutného: „Stalin začal hovořit o Mnichovu a napadl Beneše (otázkou), proč jsme v září 1938 nebojovali. Dr. Beneš byl trochu překvapen, ale s úsměvem se snažil vysvětlit, co znamenal Mnichov … Stalin použil mnichovské intermezzo (v rozhovoru), aby pochválil československou armádu. Pomohl mu Vorošilov. Vaše armáda, řekl, byla lepší než polská, byla nejlepší ve střední Evropě. Stalin dodal, ale vy jste se nás báli. Tím chtěl říct: báli jste se bolševiků. Beneš odvětil: kdybychom se vás báli, tak bych tu dnes nebyl. Vysvětlil Stalinovi, proč jsme nezačali válku. Chtěl válku, ale válku na dvou frontách. Válka výhradně s vaší, ruskou, pomocí by byla válkou pouze na jedné frontě, zbytek Evropy by jen pasivně asistoval a dokonce možná pomáhal i Německu. Stalin a Vorošilov naslouchali s ironickým pošklebkem, který naznačoval, že na to mají jiný názor. “ Je zřejmé, že výhrady sovětských partnerů vyvolala Benešova teze, která nebyla přímo vyřčena, ale dala se vyrozumět,  a sice, že ani spojené síly SSSR a ČSR  nemohly v roce 1938 čelit wehrmachtu. Proto narážkami pozvali československé hosty, aby se podívali na film, kde byla demonstrována síla Rudé armády té doby. Smutný pokračoval ve svém zápisu tím, že zopakoval Benešovy výroky po návratu do Londýna, podle kterých „každý zůstal při svém“ [47].
       
      Nové údaje o strategickém rozmístění sovětských ozbrojených sil v předvečer Mnichova potvrzují opodstatněnost pohledu na možnost ozbrojeného odporu proti Hitlerovi [48]. Navíc  už dávno byl ozvučen předpoklad, že kdyby měl führer před sebou perspektivu  spojení vojenského potenciálu SSSR a ČSR,  sotva  by se rozhodl pro agresi [49].
       
      Důsledky Mnichovské dohody přinesly Československu ztrátu 38%  území, kde se nacházela hlavní obranná opevnění a hlavní průmyslová centra včetně obranného komplexu. Demografické ztráty byly také velké: kromě německého obyvatelstva zůstalo na  odtrženém území  podle různých odhadů  500 až 750 tisíc Čechů. Více než 100 tisíc etnických Čechů a asi 30 tisíc etnických Němců uprchlo před hitlerovskými agresory. Asi 2 tisíce  Němců-antifašistů ze sudetské oblasti bylo posláno do koncentračního tábora Dachau. Jak německý historik Jürgen Zarusky poznamenal s hořkou ironií: pro ně heslo „Heim ins Reich“ – „domů do říše“ získalo specifické, spíše cynické vyznění“ [50]. Mnichov vytvořil pro Hitlera ideální podmínky pro zasahovaní do vnitřních záležitostí Československého státu, který se stal prakticky bezbranným.  Konkrétně, Berlín předložil  ultimativní požadavek, aby prezident opustil své místo, s náznakem, že splnění tohoto požadavku sníží objem územních nároků Německa. V důsledku toho Beneš 5. října odstoupil  a 22. října opustil zemi a nejprve  se zastavil v Londýně (kde se dočkal spíše chladného přijetí) a pak odjel do Spojených států.  Žádné územní ústupky z německé strany však nenásledovaly - Češi byli prostě oklamáni. Po volbách, které se konaly 30. listopadu, post prezidenta obsadil 66 letý profesor práva E. Hácha, který předtím působil jako předseda Nejvyššího soudu. Ministrem zahraničních věcí se stal F. Chvalkovský, postava, která se dlouhodobě prezentovala jako  zastánce pro-německé orientace. Byl nastolen kurz omezení občanských práv a svobod. Sovětské velvyslanectví bylo podrobeno tvrdé policejní kontrole, v tisku se rozběhla protisovětská kampaň, během které byl ozvučován zejména požadavek na oficiální vypovězení sovětsko-československé smlouvy z roku 1935. V rozhovoru s Aleksandrovským dne 22. října Chvalkovský popřel, že jeho vláda měla takový záměr. Současně odmítl žádost sovětské vlády týkající se možnosti začlenění SSSR mezi ručitelské státy nových  hranic Česko-Slovenska ( nový název státu byl s pomlčkou, čímž se zdůraznilo poskytnutí autonomie Slovenska ).

      V Mnichově bylo také předem dohodnuto odtržení území Československa na jeho jižních hranicích. Pražským orgánům bylo nařízeno vyřešit takzvanou „maďarskou otázku“ – a to buď cestou dohody s maďarskou vládou  nebo cestou arbitrážního rozhodnutí  států, které podepsaly Mnichovskou dohodu. Fakticky však rozhodnutí bylo přijato výlučně ministry zahraničí Německa a Itálie na schůzce ve Vídni 2. listopadu 1938 ( tzv. První vídeňská arbitráž ). Podle podmínek arbitráže bylo Maďarsku předáno  území s celkovou rozlohou 11 927 km2 s počtem obyvatel přes 1 milión : oblasti jižního Slovenska (cca 10 tis. km2) a jihozápadní oblasti Zakarpatské Ukrajiny (cca 2 tis. km2). Velká Británie a Francie neprotestovaly proti tomuto rozhodnutí, které znamenalo další narušení Versailleské smlouvy. Navíc 6. prosince 1938 Francie uzavřela s Německem smlouvu, která ve skutečnosti znamenala definitivní odmítnutí myšlenky kolektivní bezpečnosti (dříve, těsně před odletem z Mnichova,  podobný dokument  podepsal s Hitlerem  Chamberlain).

      Vyvrcholením Mnichovského přerozdělení evropského status quo byly události v březnu 1939. 11.března dorazil na zasedání autonomní vlády Slovenska nacistický říšský místodržící Rakouska (přejmenovaného po anšlusu na „Ostmark“) Arthur Seyß-Inquart  a požadoval vyhlásit „nezávislost“ Slovenského státu, což  se stalo o tři dny později (14. března) [51]. Svou „nezávislost“ vyhlásili pro-fašističtí politici Zakarpatské Ukrajiny. V tehdejším mezinárodním tisku probíhala aktivní spekulativní kampaň v souvislosti s aktivitami ukrajinských nacionalistů na území Zakarpatské Ukrajiny: myšlenky „osvobozeneckého tažení“ se rozšířily z jejího území na sovětskou Ukrajinu. V Berlíně se však v tomto okamžiku rozhodli  nezhoršovat německo-sovětské vztahy a předali celé území Zakarpatské Ukrajiny Maďarsku. Slovensko se stalo satelitem Německa a to, co zůstalo z bývalého Československého státu, zbavili suverenity a proměnili na „protektorát Čechy a Morava“. Vstup wehrmachtu do Prahy 15. března 1939 znamenal definitivní krach Versailleské mírové smlouvy a byl tvrdým verdiktem mnichovské politice shovívavosti k hitlerovské agresí.

      Doktor historických věd,  profesor RGGU
      Aleksej Mitrofanovič Filitov

      Odpověď
      • Srdečná VĎAKA za preklad tohto rozsiahleho článku ♥

        Odpověď
    • [1] Kershaw I. Hitler. 1936–1945: Nemesis. London, 2000. str.. 49.
      [2] Документы и материалы кануна Второй мировой войны, 1937–1939. Т. 1. М., 1981. С.27, 30.
          Dokumenty a materiály  z předvečera druhé světové války 1937–1939. sv. 1. М., 1981. str. 27, 30.
      [3] Kershaw I. Hitler. str.. 51.
      [4] Kretinin S.V. «Единый фронт между красным и черным»? К вопросу о контактах между немецкими правоконсервативными силами и судето-немецкими социал-демократами в 1937–1938 гг. // Консерватизм в России и мире / Отв. ред. А.Ю. Минаков. Ч. 3. Воронеж, 
          2004. str.. 107–119.
          Kretinin S.V. „Jednotná fronta mezi rudou a černou“? K otázce kontaktů mezi německými pravicovými konzervativními silami a sudeto-německými sociálními demokraty v letech 1937-1938. // Konzervatismus v Rusku a ve světě / odp. red. A.J. Minakov. Č.3.. Voronež,
          2004, str. 107-119.
      [5] Гoмруль (angl. Home Rule – „samospráva“) – hnutí za autonomii Irska na přelomu 19. a 20. století. Předpokládalo vlastní parlament a samosprávní orgány při zachování britské suverenity nad ostrovem, což je status podobný statusu dominia.
      [6] Robbins K. Konrad Henlein, the Sudeten Question and British Foreign Policy // Historical Journal. 1969. No. 4. str. 674–692.
      [7] Kershaw I. Hitler. str.. 46.
      [8] Kershaw I. Hitler. str. 112.
      [9] Документы и материалы кануна Второй мировой войны, 1937–1939. Т. 1. С. 89.
           Dokumenty a materiály  z předvečera druhé světové války 1937–1939. Sv. 1. str. 89.
      [10] Tamtéž. str.. 91.
      [11] The Meaning of Munich Fifty Years Later / Ed. by K.N. Jensen and D. Wurmser; United States Institute of Peace. Wah., 1990. S. 53.
      [12] Wark W.K. British Intelligence on the German Air Force and Aircraft Industry, 1938-1939 // Historical Journal. 1987. No. 2. S. 627–648.
      [13] Документы и материалы кануна Второй мировой войны, 1937–1939. Т. 1. С. 249–250. (Беседа состоялась 19 октября 1938 г.).
             Dokumenty a materiály  z předvečera druhé světové války 1937–1939. Sv. 1. str. 89., sv. 1. str. 249–250. (Rozhovor proběhl 19 října 1938).  http://militera.lib.ru/docs/0/pdf/kanun1.pdf
      [14] См.: Десятсков С.С.  Уайтхолл – инициатор мюнхенской политики // Мюнхен – преддверие войны (Исторические очерки). М., 1988.С. 20. 
      viz :Desjatskov S.S. Whitehall -  iniciátor mnichovské politiky // Mnichov – předvečer války (historické eseje). M., 1988.str. 20. 
      [15] Tamtéž. str.40.
      [16] Známý americký pilot Ch. Lindberg, který měl pro-fašistické názory, krátce předtím navštívil Německo,  byl považován za odborníka v hodnocení jeho (němec. ) vojenského potenciálu.
      [17] Wheeler-Bennet J. Munich: Prologue to Tragedy. London, 1963. str. 99.
      [18] Ministerstvo zahraničí Velké Británie
      [19] Faber D. Munich. The 1938 Appeasement Crisis. London, 2009. str. 161.
      [20] Документы и материалы по истории советско-чехословацких отношений. Т. 3. М., 1978. С. 405–406.
             Dokumenty a materiály o historii sovětsko-československých vztahů. sv. 3. М., 1978. str. 405–406.
      [21] Марьина В.В. Второй президент Чехословакии Эдвард Бенеш: Политик и человек. С. 191.
      Marjina V.V. Druhý prezident Československa  Edvard Beneš: Politik a člověk ) М., 2013. S. 191.
      [22] Документы и материалы кануна Второй мировой войны, 1937–1939. Т. 1. С. 90
             Dokumenty a materiály  z předvečera druhé světové války, 1937–1939. sv. 1. str. 90.
      [23] Марьина В.В. Указ. соч.  Marjina V.V. Výnos  cit. str. 189–191.
      [24] Faber D. Munich. The 1938 Appeasement Crisis. str. 244–245.
      [25] Od 5. do 12. září 1938 se v Norimberku konal další,10. sjezd NSDAP. V československém Aussigu (český název je Ústí nad Labem) plánovali henleinovci uspořádat vlastní sjezd
      [26] Röhr W. September 1938. Die Sudetendeutsche Partei und ihr Freikorps. [Bulletin für Faschismus und Weltkriegsforschung. příloha 7]. Berlin, 2008. str. 63–65, 70, 83.
      [27] Марьина В.В. Указ. соч. С. 211      Marjina V.V. Výnos  cit. str. 211.
      [28] Жерко Ст. Польша и судетский кризис 1938 г. // Мюнхенское соглашение 1938 года: История и современность (Материалы международной научной конференции. Москва, 15–16 октября 2008 г.) / Ред. Н.С. Лебедева, М. Волос. М., 2009. С. 171.
            Żerko St. Polsko a sudetská krize 1938 г. // Mnichovská dohoda 1938 : Historie a současnost (Materiály mezinárodní vědecké konference. Moskva, 15–16 října 2008 г.) / Red. Н.С. Lebedeva, М. Volos. М., 2009. str. 171.
      [29] Tamtéž S. 172–173.
      [30] Podle jiných zdrojů tvořili Poláci pouze 36% obyvatel této oblasti.
      [31] Жерко Ст. Указ. соч. С. 174         .Żerko St. Výnos. cit.. S. 174.
      [32] Tamtéž S. 177–178.
      [33] Tamtéž S.  189.
      [34] Документы внешней политики СССР. Т. 18. С. 396.
            Dokumenty zahraniční politiky SSSR. svazek 18., S.396.
       http://militera.lib.ru/docs/da/dvp/18/index.html
      [35] См.: Христофоров В.С. Мюнхенское соглашение – пролог Второй мировой войны (по архивным материалам ФСБ России) // Новая и новейшая история. 2009. № 1. С. 29.
      Viz:  Christoforov V.S. Mnichovská dohoda - prolog druhé světové války (z archivních materiálů FSB Ruska) // Nová a nedávné historie. 2009. № 1, № 1. str. 29.
      [36] Случ C.З. Советский Союз и чехословацкий кризис 1938 г.: Некоторые аспекты политики невмешательства // Мюнхенское соглашение 1938 года: История и современность. С. 125.
      Sluč Z.W. Sovětský svaz a československá krize 1938: Některé aspekty  politiky nevměšování // Mnichovská dohoda  1938: Minulost a současnost. str. 125.
      [37] Tamtéž. str. 124.
      [38] Цит. по: Карлей М.Дж. «Только СССР имеет… чистые руки»: Советский Союз, коллективная безопасность в Европе и судьба Чехословакии // Новая и новейшая история. 2012. №.1. С. 67.
      Cit,: Carley M.J. „Pouze SSSR má … čisté ruce“: Sovětský svaz, kolektivní bezpečnost v Evropě a osud Československa // Nová a nedávná historie. 2012. №.1 str. 67
      [39] Новые документы по истории Мюнхена. М., 1958. С. 90.
            Nové dokumenty o historii Mnichova М., 1958. str.. 90.
      [40] Прасолов С.И. Советский Союз и Чехословакия в 1938 г. // Мюнхен – преддверие войны (Исторические очерки) / Отв. ред. В.Волков. М., 1988. С. 62, 91. 
            Prasolov S.I.  Sovětský Svaz a Československo v r. 1938 // Mnichov – předvečer války (Historické črty  / odp red. V.K Volkov. М., 1988. str.62, 91.
      [41] См.: Марьина В.В. Указ. соч. С. 244.      viz : Marjina V.V. Výnos , str. 244
      [42] Tamtéž. str. 244.
      [43] Прасолов С.И. Указ. соч. С. 68–69.   Prasolov S.I. Výnos str- 68-69
      [44] Марьина В.В. Указ. соч. С. 254.     Marjina V.V. Výnos , str. 254
      [45] Tamtéž. str. 243.
      [46] См.: Ржешевский О.А. Война и дипломатия: Документы, комментарии (1941–1942). М., 1997. С. 260–262.
             Viz:  Rzeševský O.A.  Válka a diplomacie: Dokumenty, komentáře (1941-1942). M., 1997, str. 260-262.
      [47] Марьина В.В. Указ. соч. С. 241–242.   Marjina V.V. Výnos , str.241-242
      [48] См. в частности: Мельтюхов М.И. Красная Армия в условиях нарастания международного кризиса 1938–1939 гг. // Мюнхенское соглашение 1938 года: История и современность. C. 217–252.
            Viz zejména: Meltjuchov M.I. Rudá armáda v podmínkách rostoucí mezinárodní krize  1938-1939. Mnichovská dohoda  1938: Minulost a současnost. str. 217-252.
      [49] См.: Наумов А.О. Дипломатическая борьба в Европе накануне Второй мировой войны: История кризиса Версальской системы. М., 2007. С. 328.
             Viz: Naumov A.O. Diplomatický boj v Evropě v předvečer druhé světové války: Historie krize Versailleského systému. M., 2007. str. 328.
      [50] См.: Царуски Ю. Немецкое сопротивление Гитлеру накануне и после Мюнхенской конференции // Мюнхенское соглашение 1938 года: История и современность. C. 112.
             Viz: J. Zarusky. Německý odpor proti Hitlerovi v předvečer Mnichovské konference a po ní. // Mnichovská dohoda  1938: Historie a současnost. str. 112.
      [51] См.: Шубин А.В. Мир на краю бездны: От глобального кризиса к мировой войне, 1929–1941 годы. М., 2004. С. 296–297.
             Viz:  Shubin A.V. Svět na kraji propasti: Od globální krize ke světové válce, 1929-1941. M., 2004, str. 296-297.

      Odpověď
      • Děkuji za překlad.
        Zúčastnil jsem se pár diskusí o Mnichovu na jiných webech. Zarážela mě degradace národní hrdosti – raději oslavovat chybu a velebit zrádce než se postavit nepříjemné pravdě čelem. Vznikl národ ohýbačů zad, markantní to je v práci.
        Což je přímý důsledek Mnichova na národní egregor.

        Odpověď
  5. Andropov, urobte si názor https://www.youtube.com/watch?v=pxrHqKP_PVI

    Odpověď
    • faktologicky výživné, zabitých figúr tam bolo naozaj hodne (tých ministrov obrany VZ spomínal vo viacerých vystúpeniach) … zaujalo ma však to, čo vo videu nie je dopovedané – rola Gromyka voči figúre Gorbačov..

      Odpověď
      • Nebyl Andrej Gromyko syn posledního cara?

        Odpověď
  6. Letos, k osmdesátiletému výročí Mnichovské zrady Ministerstvo zahraničí RF odtajnilo mnoho archivních dokumentů, které (jemně řečeno) upřesňují některá oficiální tvrzení západních politiků a historiků. Zde jsou k mání v rj.:
    http://munich.rusarchives.ru/myunhenskiy-sgovor-istoricheskaya-realnost-i-sovremennye-ocenki

    Odpověď
    • Schéma politických stran v 1938 v ČSR. Přestože popis je polsky, tak rozdělení stran na politické scéně je klasické:Pravice, Levice a Centrum. Centrum, které obsahuje 22 poslanců a 11 senátorů :)
      http://munich.rusarchives.ru/sites/default/files/doc-527.jpg

      Odpověď
  7. čtenář 2.10.2018 o 17:09

    Výstava tajných ruských dokumentů o roce 1938 – Mnichov.

    https://zpravy.tiscali.cz/rusove-zverejnili-tajne-dokumenty-o-mnichovu-318749?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    Odpověď
  8. Před 77 lety začala bitva o Moskvu. Byl to jeden z nejkrvavějších bojů Velké vlastenecké války. Bitva probíhala od listopadu 1941 do jarních měsíců roku 1942 a skončila německým neúspěchem.
    https://cz.sputniknews.com/video/201809308156275-boj-valka-rusko-nemecko-sssr-video-archiv/

    Odpověď
  9. A kdo to byl vlastně čert? Mini-kvíz pro přemýšlivé.
    https://www.youtube.com/watch?v=nj7Q-wJuREo

    Odpověď
    • Čaroděj? Žrec?

      Odpověď
      • Črt ten co psal črty, čili vzdělaný Slovan žrec. Největší nepřítel kříže. Udělali nám strašidlo z našich vlastních předků?

        Odpověď
        • Jistě. Stačí se podívat na zobrazení Radegasta. Připomínám:
          Ra – světlo, částice světla způsobující RaDost
          D – dobro
          Ga -cesta
          Tedy Ragegast je „Cesta světla, radosti a dobra“.
          A jakpak nám ho naši křesťanští „světlonoši“ zobrazili ? Odlidštěná, krvelačná bestie s položenským poprsím.
          Mimochodem – jsem si jist, že ze stejného důvodu dali duhu (RaDugu Rusky) jako vlajku úchylům – aby ten symbol co nejvíc pošpinili.

          Odpověď
          • Putinovec 6.10.2018 o 14:08

            Jenže Ra-Re je zároven egyptským bohem.A jsme zpět u GP.

            Odpověď
            • GP je z Atlantidy, Atlantida byla časově mladší než Hyperborea, takže možná tak se dostal GP k RA a udělal z něho Amon-RE.

              Odpověď
              • … Kljosov tvrdi, ze Egyptania nasli Tutanchamovu DNA a dali urobit jej rozbor na haploskupinu… nezverejnili vysledok, ale vraj on videl zaznam vysledku s charakteristickymi pikami pre R1b haploskupinu, tj. haploskupinu, ktora prevlada v Zapadnej Europe, ale ma podobne ako R1a (vychodoeuropska) povod na strednej Sibiri v okoli jazera Bajkal, kde zil cca 5 tis rokov pred nasim letopoctom ich spolocny predok a odkial sa tieto skupiny rozisli… R1b presla cez Blizky vychod, sever Afriky do Zapadnej Europy a odtial sa tlacila do strednej….

                Odpověď
                • Dnešní nejbližší příbuzný krále Tutanchamona žije podle testů DNA někdev ČR na vysočině . R1b jsou Němci, předpoklad je, že cestou přes BV a severní Afriku nejspíše narazili na tlupy přeživších neandrtálců, nevyhnuli se míšení ras.Poškozený genofond udělal z jižní cestou putujících potomků Hyperborejců agresivní primitivy. Když se obě větve setkaly v Evropě, už se nedomluvily. Proto jsme je pojmenovali Niemi – němí, Němci. Deutch je asi fonetický přepis doč- dcera, příbuzná rodová větev. German může být přepis džařmo – jařmo, ujařmovali nás.

                  Odpověď
                • A leviti R1a. GP sa infiltroval do tejto skupiny.

                  Odpověď
                  • Levité, to by odpovídalo. Na poušti obstarávali stan úmluvy, V Kanaánu pracovali jako učitelé a pomocníci kněží.

                    Odpověď
                    • Archa zmluvy … pandorina skrinka … skrinka technickych vedomosti.
                      V sekcii ksb je analytika rozpravky konicek hrbacik, citujem:

                      Что же нас так насторожило в этом сундучке? А то, что согласно тексту сказки он был невероятно тяжёл для своего малого размера:
                      «…Сундучишко больно плотен,
                      Чай, чертей в него пять сотен
                      Кит проклятый насажал.
                      Я уж трижды подымал;
                      Тяжесть страшная такая!»
                      В связи с этим у нас сразу же появились ассоциации с так называемой «тяжёлой водой», обогащённой дейтерием, которая используется в ядерной промышленности и является лучшим замедлителем нейтронов. А нейтрон в свою очередь – это невероятно тяжёлая элементарная частица. Вот таким образом мы связали сундучок с ядерным оружием. В начале этой статьи мы упоминали «ящик Пандоры», когда говорили о современном человеке, как об «обезьяне с ядерной бомбой» и обещали вам и в этой сказке показать этот самый ящичек. Не удивительно, что Иван велит царю звать военных, чтобы те внесли сундучок в покои:
                      Archa sa stratila tusim pri burani Salamunovho chramu rimanmi. Ostatne si daj dokopy.

                      Odpověď
                    • Podla Klesovej geneanalogie ruskije zachvatili egyptsku zem. Co by to znamenalo? Bud GP prisiel odtial, alebo to naplanoval, aby sa mohol po nalezitej psychickej prestavby levitov (obriezka) bezpecne infiltrovat medzi nich. Africka dzungla je jeho koliskou.

                      Odpověď
    • To je dobré, to mě nenapadlo!

      Mimochodem, co je zač ten rukopis Č. Chrabra „O písmenech“?

      Odpověď
      • Všechno máme přímo před nosem, jen to pospojovat:)
        https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edk%C5%99es%C5%A5ansk%C3%A9_slovansk%C3%A9_p%C3%ADsmo

        Odpověď
        • Díky!

          Odpověď
        • … o existenci pisma a vzdelavania u Slovanov svedcia aj zapisky arabskych obchodnikov, pise o nich slovensky prekladatel Jan Pauliny v knihe Arabske spravy o Slovanoch, da sa to najst na ulozto myslim…

          Odpověď
          • Byli to arabští kupci co o nás jako první napsali, že pokud se Slované spojí v jeden mocný kmen nebude jim na světe rovno. My jsme se to ještě učili v dějepise.

            Odpověď
  10. FUrsov zaujímavé rozhovory teraz Stalin ale mrknite aj ako Andropov vyplával na vrchol, koľko infarktov dostali jeho spolupracovníci. Teraz Stalin
    1, https://www.youtube.com/watch?v=cdeBsrIXmm8
    2. https://www.youtube.com/watch?v=vm9f8W27Abw

    Odpověď
    • … vdaka za Fursova, kazde slovko sedi…

      Odpověď
  11. Атомный проект. Уроки управления
    https://m.youtube.com/watch?v=f27lOntORGw
    Vznik idei a realizacia atomoveho projektu na historickom pozadi z hladiska riadenia v zmysle kob.

    Odpověď
    • Наука и экономика будущего
      https://m.youtube.com/watch?v=u24oe4-JgRU&time_continue=1807
      Dalsie velmi konceptualne video na fone historie vedy. Preco ploska Zem, ako objavili Ameriku, preco sa zasypal Suezsky prieplav atd. Horsi zvuk, ale cez sluchadla je dobre zrozumitelny.

      Odpověď
      • Ak vychadzam zo znalosti geofyziky prezentovanych vo videu, tak i havaria v Mexickom zalive i vsetky prirodne nestastia v severnej Amerike ma na svedomi bridlicovy plyn so svojim mnozstvom vrtov. Pret sa hovori o moznom Yelowstone. Vlastne sukromne spolocnosti pripravuju severnu Ameriku na kataklyzmicky scenar. Staci cakat. Popri tom sa moze obyvatelstvo bez UMa presviedcat, ze ruske geofyzikalne zbrane.

        Odpověď
    • Ako decko som mal svoju predstavu o vesmire. Na weboch fyzikov ma vysmiali. Ajhla, odrazu sa moja detska predstava objavila v praci tohto cloveka.
      СВЕРХНОВАЯ РЕАЛЬНОСТЬ. СЕРГЕЙ СУХОНОС. 2018 н.э. [РАССВЕТ]
      https://m.youtube.com/watch?v=8VHVRMnlu-Y&time_continue=2036
      Dalsie poznavacie video typu kak ustrojen mir.

      Odpověď
      • vidlak: Mohl bys to prosím shrnout česky?

        Odpověď
        • Castice su vlastne dalsie mikrovesmiry a metagalaxia je sucast vyssieho vacsieho vesmiru, vesmirov. Cize omnoho vacsi rozsah rozmerov ako v dnesnej predstave fyziky od 10na-33 do 10na 28. Podla dnesnych znalosti my sa javime niekde v strede tejto fraktalnej struktury. Kedysi som zadal tuna otazku, je hnr velmi maly, ci velmi velky? Bez odpovede. Dalsia vec su slepe konstanty, ktore nahradzaju neznalost kak ustrojen mir. V tomto ma dobry prehlad Rybnikov. Vlastne o tom hovori aj Levasov, ktory bol ciastocne prelozeny tunajsou komunitou.

          Odpověď
  12. Podobnych clankov tu bolo kopec. Litovsky sochar rozobera vyrobu niektorych peterburgskych artefaktov. Popri tom mi chodi po rozume zakon vremeni.
    https://m.vk.com/@mysteryinfo-artefakty-peterburga
    Ine sa chcem opytat, aky je rozdiel medzi 3D a 5D frezovanim?

    Odpověď
    • Tu je to vysvetlené ako tie artefakty vyrábali. Ešte v 19 storočí ľudia túto technológiu ovládali. Slobodomurári to pravdepodobne ovládajú stále.
      https://www.youtube.com/watch?v=0OQ38ILa3NE

      Môj dedo bol široko-ďaleko vychýrený murár a pravdepodobne malú časť tohto tajomstva odniekiaľ poznal tiež. Mal totiž v dome akúsi špeciálnu podlahu ktorú všetci obdivovali, a pamätám sa že každý tvrdil že dnes to už nikto nedokáže. Podlaha, spolu zo schodmi bola akoby z jedného kusu, monolitu kameňa tmavozelenej farby. Do zrkadlova vyleštená. Extrémne tvrdý materiál, nedalo sa to ničím poškriabať.

      Odpověď
      • Dobrodej: Mohl bys prosím postup shrnout česky?

        Odpověď
        • Postup nik nevie. Mal som vtedy iba 7 rokov a dedo si to tajomstvo zobral do hrobu. Ale marí sa mi, že tam bola spomenutá ako prísada takzvané vodné sklo ( vodný roztok křemičitanu sodného) a ešte sa mi marí niečo zo žlčou, ale neviem od akého zvieraťa, žeby z prasaťa? Farba žlče by tomu povrchu zodpovedala. Ale vodné sklo si pamätám jasne.

          Odpověď
          • Myslel jsem z videa, to, co cituje Ignatěnko.

            Nejvíce mě zaujaly závoje na sochách…to je opravdu mistrovská práce.

            Odpověď
          • nahrobne pomniky (platne) sa doteraz robia podobnou technologiou ako podlaha u Tvojho stareho otca, umely kamen pouzivany na kuchynske dresy alebo aj umyvadla je nieco podobne,

            Odpověď
          • Zdislava 24.9.2018 o 1:01

            Nevím, zdali by se to dalo i zedničině použít.
            Ale můj dědeček vázal knihy a některé obálky měly velmi zajímavou barvu i jakýsi zvláštní ornament, právě jako polodrahokam. Je to už dávno, ale v hlavě mi utkvěla pouze jediná ingredience: holubí žluč.
            Možná to má cosi společného.

            Odpověď
            • Pavel Svítil 25.9.2018 o 10:02

              Zdravím , ve Vitruviových Deseti knihách o architektuře je popsán proces výroby
              podobné podlahy ..no a ted jsem v pasti..
              jak vložím jpg,díky

              Odpověď
              • Kolegové sem obrázky vkládají pomocí odkazu na nějaké vnější úložiště, ale víc bohužel neporadím.

                Odpověď
              • Nejsem odborník, ale fotky jsem vkládala na http://www.imagehosting.cz/, dáš procházet a najdeš soubor, který chceš nahrát – NAHRÁT a pak zkopíruješ adresu obrázku (buď se objeví přímo pod nahraným obrázkem nebo klikneš pravým tlačítkem a nabídne Ti to tuto možnost )

                Odpověď
              • Pavel Svítil 25.9.2018 o 11:58

                Ještě doplním: je to na straně 246-7, co se týče vodního skla, tak je to zřejmě
                fluorokřemičitan hořečnatý,tzv. fluát.Používá se jako krystalizační přípravek pro zvýšení odolnosti povrchů terasových výrobků( teraco, terazzo..),usnadnuje leštitelnost,je hydrofobní.
                https://uloz.to/!auZyDHQp/vitruvius-deset-knih-o-architekture-rar

                Odpověď
                • Pavel Svítil 25.9.2018 o 12:00

                  http://www.imagehosting.cz/?v=vitruvius0.jpg

                  Odpověď
                  • Zaujimave velmi, ostava vyskusat v praxi. Cela kniha vyzera zaujimavo. Dakujem.

                    Odpověď
      • V tom clanku sa spomina aj odlievanie.

        Odpověď
      • Teorie geopolymerů je tu už od sedmdesátých let. Podle mne zatím nejlogičtější hypotéza megalitického stavitelství. Zajímavě a něco podobného popisuje Fulcanelli v Příbytcích filosofů….atomy je potřeba infusí mírně oddálit a tím snížit vazebné síly…pak se zlato dá krájet jak máslo (Basilius Valentinus)

        a nějaký základní úvod do problematiky … http://www.matrix-2012.cz/index.php/sekce-a-odkazy/rzne/1149-geopolymery
        http://www.silnice-zeleznice.cz/clanek/geopolymery-budoucnost-mostniho-stavitelstvi/

        Odpověď
        • Az neuveritelne. Zeby prva lastovicka technologickeho skoku po 2020?

          Odpověď
    • 3D obrábění je je klasický pohyb v osách x,y,z, ale pokud chceš dokonale obrábět zakřivené plochy, tak obráběcí nástroj musí být vždy kolmo k tečně zakřivené plochy. Celé vřeteno se tak ještě pohybuje v dalších dvou osách nezávisle na pohybu v x,y,z.

      Odpověď
  13. http://rusarchives.ru/

    archív historických odtajnených dokumentov

    Odpověď
  14. Poprosím o názory k tomuto videu po shlédnutí

    Jak Václav Klaus podrýval v 80. letech komunismus. „Podle StB se cítil jako zneuznaný génius,

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/student-zkoumal-jak-vaclav-klaus-podryval-v-80-letech-komunismus-podle-stb-se-citil-jako-zneuznany-genius-rika-56041?dop-ab-variant=1&seq-no=1&source=hp

    Odpověď
  15. Na Novinkách článek „Tajné válečné plány, které se neodehrály. Mnohdy naštěstí“ , kde píší i o operaci Unthinkable, která předpokládala zahájení boje se Sovětským svazem 1. července 1945. https://www.novinky.cz/veda-skoly/483283-tajne-valecne-plany-ktere-se-neodehraly-mnohdy-nastesti.html

    Odpověď
    • Nevyměnili na Novinkách šéfredaktora?

      Odpověď
    • Nečkal jsem, že se tato informace dostane tak brzo i do hlavního proudu.

      Odpověď
    • …. zaujimave ze to uverejnil mainstream :-)

      Odpověď
  16. Osud mě zavál do Příbrami a protože jsem měl trošku volného času, jal jsem se navštívit jednu část Hornického muzea v Příbrami. Krátký okruh s průvodcem a návštěvou vodní štoly mě + 2 děti stál všehovšudy 20,- Kč za možnost focení (dnes je prý den Muzeí, tak jsou vstupy volné). Od průvodce jsme se dozvěděli, že bylo v minulosti v Příbrami vytěženo 97% veškerého stříbra a 50% veškerého olova v Rakousku-Uhersku! Za to stříbro byla postavena Vídeň, kterou dnes obdivujeme jako historickou. V otrockých podmínkách se v dolech horníci dožívali průměrně 35-ti let. Jelikož jsou doly až 1600 metrů hluboké, lze zde obdivovat nejen odvahu těch, jenž zde pracovali, ale i technickou vyspělost té doby, kdy různé parní stroje poháněly různé zařízení buď jako výtahy, nebo jako čerpadla + je celá oblast protkaná podzemními vodními kanály na pohánění obřích vodních kol vyrábějících energii pro vodní čerpadla. Mě hlavně zaujala ta informace o stříbře a jeho použití na výstavbu Vídně. Dodnes jsem netušil, proč Rakušákům tolik záleželo, aby se Čechy od R-U netrhly. Takže další kostička do mozaiky. Jinak pro milovníky důlního průmyslu Příbram a její důlní muzea vřele doporučuji.

    Odpověď
    • Ještě odkaz:
      https://www.muzeum-pribram.cz/cz/hornicky-skanzen-brezove-hory/prohlidkove-arealy/

      Odpověď
      • Podobně tomu bylo i v Kutné Hoře ve středověku, kdy se v okolních dolech těžily stříbrné rudy a tavilo se stříbro. Tehdy velmi bohaté město dokonce aspirovalo na hlavní město království. Po vytěžení tamních dolů však význam města značně upadl a KH se stala pouhým provinčním městem.
        Desetina těžby stříbra z bohatých kutnohorských dolů šla na stavbu katedrály sv. Víta v Praze, proto v ní najdeme i dvě sochy havířů, což je v kostelích neoobvyklé. V samotné Kutné Hoře je katedrála sv. Barbory, patronky havířů.

        Odpověď
        • V Kutné Hoře byla ruda v mělčí hloubce, proto se tam dalo dolovat už před osmi sty lety. Zajímavé je, že jsou příbramská ložiska bohatší než kutnohorská, ale leží mnohem hlouběji, takže se čekalo na vývoj technologie. Ta přišla až v 17.století právě z Kutné Hory.

          Odpověď
    • 97% veškerého stříbra

      To je zrejme nesprávny údaj, možno myslel v Česku, nie v Rakúsko-Uhorsku.

      Kde je potom strieborná Banská Štiavnica,(kde sa mimochodom ťaží aj teraz) ? Začiatkom 16. storočia bolo v okolí Banskej Štiavnice 426 samostatných ťažiarstiev. V Banskej Belej ich bolo 13, v Banskej Štiavnici 141, v Hodruši 136, v Štiavnických Baniach 52, vo Vyhniach 84.
      Prvým nepriamym dôkazom je záznam o dovoze striebra z uhorského kráľovstva koncom 10. storočia do Kyjevskej Rusi a jeho pôvod bol pravdepodobne z regiónu Banskej Štiavnice.
      O množstve vyťaženého zlata a striebra z tejto oblasti sú len dobové parciálne informácie. Napríklad v rokoch 1600-1625 sa ročne vyrobilo 5040-5600 kg striebra, od roku 1650 to bolo 2800 až 3360 kg striebra. V rokoch 1672-1680 sa vyrobilo ročne 14933 kg striebra a 187 kg zlata. Najbohatší bol rok 1690, keď sa v hutách banskoštiavnickej oblasti vyrobilo 29 tisíc kg striebra a 605 kg zlata.

      Odpověď
      • Je to možné, ale i tak je důležitá ta informace, že 97% stříbra z určitého území si přivlastnil parazit z jiného území.

        Odpověď
      • Striebro sa nevedomky tazilo aj v medenej rude, o com velmi dobre vedel Tkacov hrdina Thurzo. Ta sa vyvazala do jeho huti v Polsku a v Sedmohradsku, kde sa oddelovalo striebro od medi, samozrejme do jeho kapsy, kym nenarazil na Fuchera.

        Odpověď
  17. Potopa 1824:
    https://www.youtube.com/watch?v=LvAjGjHX7KQ

    Odpověď
  18. Když teď víme, že arménský globalistický projekt „náhradních židů“ je starý kolem 3000 let. Tak jsem se trochu začetl ve wikipedii – https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Arm%C3%A9nie, a našel toto:

    „Arménští křesťané se věroučně odlišují od pravoslavné i katolické církve. Naopak blízká je místní církev k egyptské koptské církvi a arménskému pojetí byli nakloněni i věrozvěsti Cyril a Metoděj“

    Samozřejmě jsou tu důležití známí věrozvěsti. Možná z toho nepřímo vyplývá, kdo jim dával pokyny pro zavedení kulturní spolupráce na Velké Moravě.

    Odpověď
    • … hezky…..ďakujem … postupne to zapada ako puzzle… :-)

      Odpověď
    • Zvěro-zvěsti.

      Odpověď
    • Mě to s tou Arménií nedalo, tak jsem si o její dávné historii něco početl. Dám tady pár střípků, třeba budou pro někoho zajímavé pro odpovědnější bádání:
      - Kolem roku 1000 př.n.l vzniká říše Urartu, střed říše tvoří jezero Van, jižním územím zasahuje do Anatolie
      - Své místo na slunci si nejspíš vybojovala na Asyřanech z Mezopotámie
      - Kolem roku 600 př.n.l. přicházení do Urartu semitské kmeny Aramejců, pravděpodobně ze Sýrie (to by měli být ti náhradní židé)
      - Kolem roku 500 př.n.l. je říše Urartu dobyta Médy z Persie. Začíná se formovat arménské království
      - Kolem roku 300 n.l. arménský král Trdat III. Veliký rozhodl, aby se křesťanství stalo státním náboženstvím
      - On ten Trdat je zajímavý – vzdělání získal v Římě, nejdřív zavřel do šatlavy sv.Řehoře, který v Arménii šířil křesťanskou víru, pak vyhlásil (jako první státní útvar na světě) křešťanství jako státní náboženství (asi mu někdo radil :-) ).

      VVPj kdysi v O-O říkal že Turky vedená genocida Arménů na koncil 19.století a na počátku 20.století se týkala výhradně původních horských Arménů. Aramejců se snad nedotkla. Globalisti nejspíš potřebovali uchovat „čistou“ aramejskou krev.

      Odpověď
      • Dvě malé poznámky. Voda v jezeře Van je mrtvá, slanost kolem 19%…
        Tureckou genocidu proti Arménům vedli Němečtí důstojníci… Po čase si je přeživší Arméni v různých částech světa našli a zlikvidovali…

        Odpověď
      • Diky heale a Aksal. Velmi zajimave.

        Odpověď
  19. Něco z historie na odlehčenou…pěknej ostravskej styl

    https://www.ladikvetvicka.cz/index.php/2018/09/12/uz-je-to-17-roku-co-dve-letadla-narazila-do-dvou-baraku-a-tri-z-nich-spadly/

    Odpověď
  20. Informace pro Tauruse i eM , ale i další kolegy : slíbil jsem, že se pokusím zajistit zajímavý zdroj informací k roku 1968 https://search.rsl.ru/ru/record/01001286286 z Národní knihovny RF. Dnes mi volali děvčata z MK v Klatovech , že knížka je fyzicky pro mne v knihovně. Pokusím se ji nechat zkopírovat a pak bych kopii poskytl Hoxovi k využití pro všechny . V pátek si jdu pro ni.
    Mám radost.

    Odpověď
  21. 8. septembra 1943 sovietski vojaci oslobodili Doneck od nacistických okupantov.
    https://russian.rt.com/science/article/552449-doneck-osvobozhdenie-nacisty

    Odpověď
  22. Pohřebiště Sandarnoch: ukázalo se, že tzv.“oběti Stalinismu“ jsou krasnoarmějci, které popravili finští spojenci Hitlera
    Ruská vojensko-historická společnost provedla vykopávky na pohřebišti Sandarmoch, při kterých byly objeveny pozůstatky krasnoarmějců. A podle všeho, vojáky RKKA postříleli Finové.
    Na tuto informaci reagovala hlasitě liberální media a samozřejmě organizace „Memorial“, kterým historická fakta získaná na základě vykopávek základně narušují jejich „důkazy“ o krvavém Stalinovi, o masových popravách NKVD.
    Bylo zjištěno, že u všech ohledávaných sovětských vojáků byly průstřely na zadní straně krku. Ruce byly svázané za zády.
    Na to zareagovali finští „vědci“ s tím, že „Finové tak nepopravují, že je to styl NKVD. Pokud se prý ve Finsku prováděla legální poprava vojenského zajatce, díval se střílejícímu do tváře. Nelegální poprava se obvykle provádí tímto způsobem : zajatce střelili do zad a řekli, že se snažil, například utéct“, — říká docent helsinské univerzity Antti Kujjala.
    7. září se v tiskovém centru MIA „Rusko“ konala tisková konference o výsledcích vykopávek na pohřebišti Sandarmoch. To extrémně vyprovokovalo ruské liberály a jejich západní patrony. Verze liberálních médií a organizace „Memorial“, je ta, že Sandarmoch — je místo poprav NKVD.
    Při tomto se liberálové pilně snaží obejít fakt, že Karelo-Finská SSR byla v letech 1941-1944 okupována finskou armádou a částmi německého wehrmachtu. Finská vojska utrpěla porážku v Karélii v létě 1944 v důsledku Vyborgsko-Petrozavodské operace.
    Jakým způsobem během tohoto období NKVD popravoval krasnoarmějce na území kontrolovaném wehrmachtem a finskými vojsky, obhájci lží z „Memorial“ raději nevysvětlují.
    Místo toho se snažili uspořádat informační kampaň proti samotným vykopávkám, aby se neodhalily pro liberály nepříjemné historické a archeologické důkazy. Došlo i na to, že liberálové upláceli příbuzné obětí, aby protestovali u mocenských orgánů proti provádění vykopávek.
    Lži, které hlásá organizace „Memorial“ prakticky od roku 1989, se postupně sesypávají. Do minulostí odchází i lež Solženicyna a jemu podobných.
    P. S.: je třeba si uvědomit, že od roku 1997se na tomto místě prováděly vykopávky pod ruskými grantovými programy financované ze zahraničí, které vědomě překrucovaly historii podle přání zahraničních zákazníků.
    http://zakonvremeni.ru/news/12-2-/36458-urochishche-sandarmokh-zhertvy-stalina-okazalis-krasnoarmejtsami-kotorykh-kaznili-finskie-soyuzniki-gitlera.html

    Odpověď
    • Nejspíš budou existovat síly, pro které je nepředstavitelná myšlenka návratu Finska do ruského civilizačního prostoru.

      Odpověď
  23. Něco z novodobé historie, určitě je dobré si to připomínat
    Co předcházelo imigrační invazi. Novodobé dějiny v souvislostech, krok za krokem
    http://www.zvedavec.org/komentare/2018/09/7695-co-predchazelo-imigracni-invazi-novodobe-dejiny-v-souvislostech-krok-za-krokem.htm

    Odpověď
  24. Blokáda Leningradu začala 8. září 1941. Blokáda trvala 872 dnů. V blokádě se ocitlo 2 887 000 občanů, včetně 400 000 dětí. Hitlerovci na město vypálili asi 150 000 granátů a shodili přes 107 000 zápalných a trhavých bomb.
    Hladem a na následky ostřelování zemřelo přes 641 000 lidí. Podle jiných údajů při blokádě zemřelo 1 500 000 lidí.
    https://cz.sputniknews.com/video/201809088033628-blokada-Leningrad-video/

    Odpověď
  25. Na historika Pyžikova tu už byly odkazy – viz např. http://leva-net.webnode.cz/products/alexandr-pyzikov-o-konceptualni-moci-stalina-jak-se-stalin-stal-stalinem/
    http://leva-net.webnode.cz/products/duchovni-koreny-stalinske-epochy/
    Zde se věnuje otázce Zlaté hordy a tatarům z pohledu ruských bylin – jak o nich píší ruské byliny na rozdíl od církevních letopisů. Podle bylin je označení „horda“ používáno pro určitou oblast, pro geografickou danost. Tataři nepřipomínají stepní kočovníky, naopak se u nich píše o korábech, lodích. Tataři jsou spojeni s litvou, přičemž litvou se v té době rozuměla převaha latinské víry. Tataři přicházeli ze západu. https://politikus.ru/video/111517-aleksandr-pyzhikov-chto-za-tataro-mongoly-v-russkih-bylinah.html

    Odpověď
    • To by bolo drsné keby boli tatary v skutočnosti križiaci na výpravách proti slovanom.

      Odpověď
      • Připomíná mi to zápisy o nájezdech Bavorů proti Velké Moravě

        Odpověď
        • Oracle 911 12.9.2018 o 16:48

          Asi tým aj je…

          Odpověď
      • RichardCZ 5.10.2018 o 23:33

        Dovolím si odbočit do skoro oficiální české historie.. Když dorazili do uherské nížiny lidé, jejichž řečí dnes hovoří Maďaři, mimo jiné přerušili kupeckou stezku okolo Dunaje. Nová stezka se tak vytvořila přes Prahu a Krakov. Kupecká stezka je svým způsobem eufemismus, jednalo se hlavně o stezku, po které se dopravovali ulovení slovanští otroci dále na západ. Budoucí svatý Václav vykupoval otroky a posílal je klučit lesy a zakládat vesnice, protože věděl, že s postupující christianizací jednou otroci dojdou – staral se o zdrojovou stabilitu budoucích pokolení. Jestřábové okolo Boleslava Ukrutného ale byli zvyklí na Rychlé prachy a tak obchod s otroky pokračoval dále. Takže oni Tataři klidně mohli být i Boleslavovi družiníci.
        Na každý pád, kupecká /otrokářská/ stezka a výnosy z jejího obsluhování umožnily Přemyslovcům vydržování větší družiny než měli všichni ostatní slovanští vladykové, a tak Boleslav Ukrutný postupně vybil většinu méně významných konkurentů a na jejich místa dosadil své kastelány – představitele dnešních nejstarobylejších a nejváženějších šlechtických rodů. Inu, česká státnost má základy z hrubě tesaného kamene..

        Odpověď
  26. 4.2. 1931 Stalin v roli geniálního proroka:
    „Za vyspělými zeměmi zaostáváme 50-100let. Musíme je dohnat za 10let. Buďto uděláme, nebo nás rozdrtí.“ youtu.be/pkAJGenpp5c 22.6.41 napadlo Německo SSSR.

    Odpověď
  27. И.А. Ефремов и новый взгляд на теорию эволюции
    https://m.youtube.com/watch?v=6RMXUgukoRg&time_continue=189
    Efremov, antropoog a geolog, autor nielen Hodiny byka a Hmloviny Andromedy. Kniha «Тафономия и геологическая летопись» bola vydana iba raz v r. 1950, pomoze nam rozsirit poznanie o evolucii cloveka a prirody. Porozprava nam o nej antropopalentoolog Alexander Belov, autor knih o povode opic z cloveka, involucii.

    Odpověď
  28. Tajná genocida Slovanů… Důkazy DNA…
    https://www.youtube.com/watch?v=fz8giYr3AQI&list=PL2zbO1Ks2ovxrNb6KO5BFWs9FNK5SJ31Z

    Odpověď
    • Tunafish 2.9.2018 o 21:51

      aka skoda ze neviem rusky..zrejme najvyssi cas sa ju zacat ucit.

      Odpověď
      • Dobrodej 3.9.2018 o 5:20

        Mňa naučila ruštinu moja vlastná zvedavosť a V.V.Pjakin. nevydržal som čakať na preklady p. Ireny :) Len pozeraj Ruské videá. To čo ťa zaujíma. Ono sa to na teba nalepí. Ruský internet ná neporovnateľne kvalitnejšie informácie.

        Odpověď
  29. Pro odlehčení video z Ruska od pana Větvičky. Můžem jenom závidět.
    http://www.novarepublika.cz/2018/09/pohoda-v-rusku-mrtvo-v-normalizovane.html

    Odpověď
  30. V souvislosti s hrdiny, kteří dnes a denně neváhají nasadit život při obraně, si připomeňme:

    Vojenská přísaha č. 1
    „Já, občan lidově demokratické republiky Československé, slavnostně přísahám, že budu čestným, statečným, ukázněným a bdělým vojákem, že budu přísně zachovávat vojenské a státní tajemství a bez odmluv plnit všechny vojenské řády a rozkazy velitelů a představených.

    Přísahám, že se budu svědomitě učit vojenskému umění, všemožně chránit majetek armády a lidu, a že budu do posledního dechu oddán svému lidu, své lidově demokratické vlasti, presidentu a vládě Československé republiky.

    Jsem připraven na rozkaz presidenta a vlády republiky Československé kdykoli bránit svou vlast – lidově demokratickou Československou republiku, a jako voják přísahám, že ji budu bránit mužně a udatně, důstojně a čestně, a že nebudu váhat nasadit i svůj život k dosažení úplného vítězství nad nepřítelem.

    A poruším-li tuto slavnostní přísahu, nechť mne stihne přísný trest lidově demokratického zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu.

    Tak přísahám!“

    Vojenská přísaha č. 2:

    Já, voják, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice.

    Budu vojákem statečným a ukázněným, budu plnit úkoly ozbrojených sil a budu dodržovat právní a vojenské předpisy.

    Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, připravovat se k obraně České republiky a budu ji bránit proti vnějšímu napadení.

    Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.

    Tak přísahám!

    Z faktů výše je patrné, co posiluje náš Rod a Rodný kraj Naší civilizace, a kdo jsou tito hrdinové, jejichž činy vždy byly a vždy budou hrdinským činem, na které se nikdy nezapomene!

    Odpověď
    • Ale nemáte na mysli naše žoldnéře, kteří se v zájmu USA účastní okupace Afganistánu, že ne?

      Odpověď
      • Z faktů výše je patrné, co ANO a co NE :)

        Odpověď
    • Vidno, na aké kvality sa v jednotlivých dobách poukazovalo (čestnosť, statočnosť, svedomitosť, obrana vlasti). Ono, mohlo by sa zdať, že je zbytočne na tieto vlastnosti apelovať v dospelosti, ak neboli vychované v detstve, ale napriek tomu to môže byť ozvenou národného ducha, lebo tieto skutočné vlastnosti vo vojakoch ešte nevymizli. O tom svedčí aj nedávny článok, že mnoho našich dôstojníkov vo výslužbe má tendenciu hájiť proruské názory (miesto NATOvských).

      Tá prvá prísaha je z rokov 1951-61. Tá druhá je asi súčasná… Tu si možno pozrieť aj ostatné, socialistické:
      https://www.retromania.sk/cs/letopocet-1980-1989/vojaci-zakladni-sluzby-csla

      Možno by bolo zaujímavé si posvietiť aj na prísahy vojakov iných štátov, aké kvality ducha sa v nich odrážali a odrážajú…

      Odpověď
      • Z pohledu korporátní civilizace oligarchů, nenávidící člověka (Celo_Vek), bude situace obdobná a zjednodušování textů přísah zřejmě nutně povede až k tomu, co můžeme bez obálek shlédnout např. ve filmu: „Kronika mutantů“: https://www.youtube.com/watch?v=382wKv2UKKk
        Zajímavá pasáž ve 2 minutě: „Svět ovládly 4 korporace a ty mezi sebou vedou nekonečnou válku“
        Jenže toto překazí Celo_Vek a jeho raz_Um :)

        Odpověď
      • Je to sice z jiného soudku, ale zajímavá je i přísaha vojáka wehrmachtu z konce roku 1934:

        „Před Bohem skládám posvátnou přísahu, že zachovám bezpodmínečnou poslušnost Adolfu Hitlerovi, Vůdci německé říše a německého lidu a nejvyššímu veliteli ozbrojených sil. Jako statečný voják budu připraven za tuto přísahu v každém okamžiku nasadit život.“

        A přísaha příslušníků zájmové organizace SS:

        „Tebe, Adolf Hitler, vodca a kancelár Nemeckej ríše, prísahám vernosť a statočnosť. Tebe a nadriadeným, ktorých sám menuješ, sľubujem poslušnosť až k smrti. K tomu mi dopomáhaj Boh.“

        Odpověď

Napsat komentář

*
*

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>